Posledních pár dní měla pak strávit na jednom místě u známého. Mělo to však menší háček. Nechtěla stresovat maminku, a tak jí to řekla až po příjezdu. Samozřejmě se jí nediví, že se zlobí, znovu se omlouvá a nabádá všechny, kteří se chtějí někam podívat, ale nevědí s kým, aby si pořídili plyšového medvěda a vyrazili.
Rozhodla jsem se celý belgický výlet zapisovat do svého DeafmessAngeru v bodech a pak ty body použít a jen je trochu víc rozvést. Nicméně u některých to ani nebude třeba, neboť jsou a) samy o sobě dost vypovídající / b) dost obsáhlé. Tak pěkné počteníčko…
Den první – přílet
• Praha – Bageteria Boulevard – snídaně. Jsem na terase, kolem jde postarší pán, zastaví se a se šibalským úsměvem se ptá, jestli „je to dobrý?“. Přitom na mě ukáže. Představte si to asi jako Libora, když vám něco polovážně říká na chodbě. Chvíli se zasekávám, a pak zaraženě odpovídám, že jo. Zasměje se a pokračuje. Miluju Prahu.
• Starbucks – snídaně n.2 – na kelímek mi píšou „Jitka “. To je fajn. Až na to, že v rámci slevy je porušena má začínající Alma tradice, protože mi kontrolují ISIC:/ (ve Starbucks si nechávám psát Alma místo Jitka)
• bojím se jak svině!!!! (To mi začalo docházet v tom Starbucks, pokud se nepletu)
• dělám svůj život lepší než film (Na začátku mého diáře stoji „make your life better than a movie“ a taky jsem se potřebovala uklidnit:))
• letiště… dávám si Plzničku na uklidnění. Na fb postuju fotku „plznička vs. nervozita 1:0“
• dávám si sekanou v housce a jdu se dívat na terasu na letadla… něco fotím matince, i když to asi bude slabá omluva
• zbavuju se krosny (přitom doufám, že převážení 1l kofoly, 0.7 l becherovky, křenu a 8 krabiček Camelek není bráno jako pašování…)
• vtipkuju s check-ináři (a připadám si trochu jako Otto…)
• nastupuju do letadla a chce se mi brečet (před tou majestátností… ta fyzika je stejně hustá)
• když se to rozjíždí, je to stejný jak tátova Fabka… trochu to táhne dozadu
• TO DÍTĚ, CO MI NEUSTÁLE KOPE DO SEDAČKY, MĚ SERE!! Takže žádnej rozdíl oproti obyčejné cestě do Prahy. Vlastně jo… budu to muset snášet o hodinu míň.
• Kdyby se něco stalo, asi nepřežiju, páč obrázky moc nechápu a nerozumím ani pilotovi a ani jedné ze stewardek. Jen občas „ladies and gentlemen“,“your belt“ nebo „your flight“…AJ1 (y)
• zaléhají mi uši a snažím se tipovat města pode mnou
• snažím se napodobit lhostejnost svých spolucestujících a pokusit se číst si, ale dokážu jen koukat z okýnka a polykat jak šílená
• přistáváme a frekvence mého polykání je asi tak 187419 polyků/s
• MY NETLESKÁME PILOTOVI?
Co? Jo? Ne? Tak ne…
• Letiště Charleroi
Dělám nepovedené selfie pro své kamarády, na nichž vypadám jako nynější ministryně zdravotnictví Belgie (rozuměj, jako bych tu už nějakou dobu byla a živila se jen čekuládkou)
• sedím jak sociál na zemi, krosnu vedle sebe a jím divně chutnající salát…
• shuttle bus..ZZzzzz
• Lille, Gare de Europe… i po včerejším rozhovoru s tetou, ohledně prohnaných taktik žebráků, se zbavuju pár drobných… třeba jí opravdu ujel vlak a neměla na další…
• Setkávám se s Melanií, jedeme domů a celý večer strávíme nad jejími fotkami a povídáním. Nice.
• Jdu spát a zdá se mi, že jsem zase v RBK a nemůžu se dostat zpět do Francie…NIGHTMARE
