Kolega Ivo Šafus poté, co nahlédl v pátek 14/11 do sálu varnsdorfského divadla, hlásil: stoprocentní zlepšení. Ano, místo deseti diváků jich přišlo dvacet. Možná třicet. Klasika. Na programu byl Ošklivec, hra německého dramatika Maria von Mayenburga v podání herců olomouckého divadla Tramtarie.
Kdybyste chtěli tuhle hru uvádět a koupit si její text v agentuře Dilia, dozvíte se, že: Lette je ošklivý. Je tak ošklivý, že mu šéf zakáže prezentovat na kongresu jeho nový vynález. Kolegům by se na konferenci z jeho ošklivosti mohlo udělat špatně. Lette je prohlášením svého nadřízeného zcela zmaten – nikdy neměl ponětí, že je tak ošklivý. Když však porozumění pro šéfovo rozhodnutí projeví i Letteho vlastní žena, rozhodne se jednat. Podstoupí plastickou operaci. A když se probere z narkózy, otevře se před ním svět netušených možností – profesních i erotických. Jeho dokonalý obličej mu všude otevírá dveře. Lette stoupá stále výš. Jenže pak začne po městě potkávat muže se stejným obličejem. Jeho plastický chirurg totiž své úspěšné zboží prodává dál. A po Letteho obličeji je velká poptávka. (tady->)
A v podstatě je to tak, jenom — kvůli) spornějšímu obsazení — viděli jsme v hlavní roli Letteho Vojtu Johaníka a v dalších vícerolích Martina Dědocha, Petru Konvičkovou a Janu Posníkovou, představení režíroval krajan Jiří Trnka (z Děčína).
Představení samotné bylo svižné, text hry vtipný a místy velmi (na Varnsdorf) provokativní, zdálo se mi pouze, že než tohle všechno divákům došlo (že to není doopravdy, že je to divadlo a že je to vlastně komedie)) byli jsme někde za půlkou. Za půlkou, při které se herci dost nadřeli.
Jsem přesvědčen, že kdyby bylo diváků ještě o něco víc … ehm … a kdyby šli hercům a jejich hře víc naproti, byl by Ošklivec velmi legrační a možná by na závěr přišla i nějaká katarze.
Ale (tohle je vzkaz do divadla oběma ředitelům): já bych to nevzdával. Ještě dvacet třicet let a publikum si zvykne a možná i začne chodit.
