Týden se s týdnem sešel a na programu je opět víkendová recenze. V říjnu vyšlo nové album Lenky Dusilové V hodině smrti, na kterém pracovala spolu s Baromantikou. K otextování a zpěvu jedné písně přizvala také Dana Bártu. Mezi dvanácti písničkami můžeme zaslechnout i Davida Kollera a další.Za poněkud temným názvem se však neskrývají žádné obzvláště pesimistické melodie. Často má posluchač kvůli různým zvukovým efektům pocit, jako by se přemístil kamsi do vesmíru. Atmosféra písní si říká o to, aby se člověk dostal do naprostého vnitřního klidu. Po každém doušku z tohoto hrnku, přetékajícího poklidem a rovnováhou, se dostaví povznášející pocit. On už sám obal alba působí svou decentností velmi vyrovnaně.A uslyšíme jak češtinu, tak angličtinu, polštinu nebo slovenštinu. Ať už hlásá autorka o tématice alba cokoliv, po prvním poslechu v textech rozhodně nic konkrétního nerozeznáme. Zaujme však proud několika myšlenek, které jsou spolu s melodií vykládány jakoby zasněně. Snažila jsem se najít něco konkrétního k pochopení, ale pozornost k sobě více stahuje melodie než text, proto zkrátka není potřeba všem slovům rozumět. Co si budeme povídat – kdo stoprocentně rozumí třeba textům Dana Bárty?Pokud máte Lenku Dusilovou spojenou s Čechomorem a jejím ostrým a působivým Ach bože z nebe, od tohoto alba takovou Lenku nečekejte. Její jistota v hlasu je sice stále to, o co se opírá, tentokrát ale není tolik „drzá“ Energie, kterou dala do zpěvu zde, je značně odlišná, ne tolik plná a průbojná.Pokud toužíte po očistě duše nebo prostě potřebujete nějaké písničky, u kterých se dobře usíná, paradoxně album s názvem V hodině smrti, může být tou správnou volbou.
