Připadal jsem si jako podomní prodejce nebo takoví ti člověci, které odmítáte na ulicích s tím, že hrozně spěcháte. „Pojďte na gympl, čekáme jenom na vás!“ Devatenáctý ročník propagační výstavy Vzdělávání 2015/2016 jsem strávil lákáním deváťáků na naší školu. Po stém odmítnutí a lá „Ježiši ne, tam bych nešel/nešla ani zaboha!“ jsem si už připadal trochu hloupě. Naštěstí jsem nebyl sám. Kulturní dům v Rumburku byl v pondělí 10. a v úterý 11. 11. 2014 doslova zaplaven podobnými lidmi. Všechny okolní střední školy se sjely, umístily své prezentace do všech rohů velkého sálu i přísálí a lákaly žáky devátého ročníků, které autobus svážel z celého výběžku.
Když se na některé škole učí vařit, míchat koktejly, barvit vlasy nebo líčit, mají to jednodušší. Můžou to předvést a samozřejmě mají úspěch. Stejně tak když obcházejí děti se sovou (lesárny), ukazují výstroj policistů (bezpečnostně právní) nebo navléknou prozkoušené „sexy“ uniformy (zdrávka, dopravka). Mohl bych jmenovat dále: psaní na počítači všema deseti (obchodka) nebo židle ze skla (oblast Nového Boru).
Obyčejní gympláci to mají trochu těžší. Můžeme nabídnout velkou úspěšnost u maturit nebo nadstandardní výuku jazyků. To jde ale těžko ukázat. Tak či onak naše stanoviště dva dny všichni obcházejí, jakoby kolem nás bylo nepřístupné silové pole: „Jsem moc hloupý/hloupá na gympl“.
A tak s tímhle mýtem bojujeme u každého člověka. Všichni nadšeně rozdávají letáčky a vychvalují své školy do nebes. Boj na život a na smrt o každou jednotlivou duši. Boj o peníze, které se rozpočítávají na žáky v ročníku. Čím víc židlí v září zaplněných, tím víc peněz pro školu.
Součástí výstavy je doprovodný program. Světelný tanec má úspěch obrovský, nudná prezentace typu: „Třídu jsme si krásně vymalovali, ale naše známky to nezlepšilo (hahaha)“. Tady gympl boduje, když nejdříve vystoupí pěvecký sbor, pak gymnastický kroužek. Dobrovolníci si lehají na žíněnky (mezi nimi náš fotograf Ivo), gymnasti je přeskakují. Za to se ozve asi největší potlesk celého dvoudne.
Že jsou na takových akcích i módní přehlídky, o tom psal Ivo už mockrát. Byla i tady, samozřejmě se na hezká těla láká nejlépe. A to je tak všechno. Dva dny mluvení, kdy hořekujeme, proč ta výstava trvá až do čtyř, pak do tří, když lidé chodí maximálně do dvanácti a pak už si samou nudou hrajeme na babu.
Dopoledne nám svou návštěvou zpříjemňoval Ivo Šafus a podle fotek poznáte, že tentokrát se opravdu pro fotku obětoval.
PS: Článek berte s lehkým ironickým nadhledem.
===
IŠ: A já bych za sebe dodal, že tenhle druhý den dopoledne mi přišlo návštěvníků o štipíček víc než včera, že potěšilo, jak děčínská světelná show nebyla stejná jako včera, a že pro fotku jsem opravdu schopen udělat leccos. Když kluci navrhli, že bych si mohl při skákání lehnout mezi figuranty. Povzbuzen předchozí masáží krční páteře jsem ani moc neváhal. Jen by to chtělo rychlejší reakce, získal jsem spoustu fotek rozmazaného stropu a sem tam šmouhu, jak nad námi zrovna někdo proletěl…
