Jak jsme v předstihu informovali, v neděli 9. listopadu 2014 se ve Šluknově uskutečnila vzpomínkové akce při příležitosti Dne válečných veteránů. Bohužel se znovu a opět potvrdilo, že minulost, nota bene ta německy mluvící, vlastně zajímá málokoho, natož místní. Na místě srazu se sešlo stejně organizátorů jako zájemců o poznání. Nejprve jsem prosmýčili zdejší Infocentrum (ano ano, ještě stále nemám svůj regionální oddíl knihovny kompletní), poté Ester Sadivová společně se zástupci Svazu c. k. vojenských vysloužilců zemí Koruny české a Radkem Andonovem zahájila oficiální program vzpomínky na vojenská tažení, padlé a veterány. Prvním zastavením byla expozice na šluknovském zámku, věnovaná Velké válce. Zazněla slova obecná i pro náš výběžek konkrétní. Řada exponátů je místních a opět jsem si potvrdil, že něco jiného je prohlížet si vitríny samostatně a zcela něco jiného je mít doprovod lidí, kteří vědí, znají a umí povídat…
Ze zámku přesun pod Křížový vrch, kolem zachráněného výročního císařského kamene s nově vysazeným dubem k památníku padlým v 1. světové válce a sloupu, věnovanému padlým v poměrně širokém časovém období (války o rakouské dědictví. válka prusko-rakouská, …) Tady vzpomínání doplnil božím slovem Jiří Čunát. Přesun na hřbitov k obnoveným hrobům zemřelých v místním válečném špitále, kde se zapalují svíčky. Poslední zastávkou je pak památník Theodora Körnera.
Snad si to i zasloužíme, aby se na nás zapomnělo tak rychle, jako my jsme dokázali zapomenout na ty, kteří bojovali a umírali za svou vlast, byť to bylo za císaře pána.
