Tvrdí o sobě, že je jen obyčejná žena. Ale není. Také tvrdí, že má za sebou kotrmelce, skoky do neznáma, klidné i bouřlivé dny… ale není to na ní poznat.Na první pohled je klidná, vyrovnaná, snová a neobyčejně zajímaváIrena Kubicová Sešly jsme se spolu jednou v podvečer v Křinickém pivovaru v Krásné Lípě, abychom si popovídaly o konferenci Prolínání světů, kterou Irena Kubicová připravuje na 18. října (2014) tohoto roku v Krásné Lípě.
Bude to již podruhé, kdy se na odborném poli střetnou dva světy – mužský a ženský, světy plné protikladů a rozdílností, ale také světy, které se navzájem proplétají, prorůstají, prolínají.
Zajímalo mě, co je cílem konference s tímto tématem – snad kontroverze, střet, konfrontace? Nebo naopak obrušování třecích ploch mezi oběma světy, hledání společných cest a cílů?
„Cílem této konference je pomoci člověku, jednotlivci, podívat se sám na sebe z druhé strany, jinýma očima, z jiné výšky, z nadhledu…,“ vysvětluje Irena Kubicová a pokračuje: „Často žijeme své životy v začarovaných kruzích. Opakujeme chyby našich rodičů, které jsme od nich v dětství odkoukali, opakujeme stále tytéž vzorce chování, které nám znemožňují posun dopředu a změnu směru, vidím to u sebe i u mnoha lidí kolem mě. A právě proto pořádám konference, které beru jako jednu z možností poznat něco nového, zjistit, co je to to „Něco,“ co mi stojí v cestě, co mi brání ve štěstí, co mi v životě, nebo ve vztahu, který žiji, nevyhovuje. A pak samozřejmě také, jak vše napravit, nastartovat, změnit. Nejde ale o předkládání zaručených receptů na štěstí, ten si musí každý tvořit ve svém životě sám. Jde mi hlavně o setkání, sdílení, inspiraci, poznání, otevřenost,…“
Je tedy tento soubor přednášek určen jen nešťastníkům, kteří se potácejí někde ve slepých uličkách svého života, či na křižovatkách a neví si rady, kudy dál?
„Konference je určena ženám i mužům, kteří si nevědí rady, ale i těm, kteří se aktivně podílejí na svém osobním růstu a ve svém životě spolehlivě plynou. Je určena párům, jejichž vztah je harmonický a které si na konferenci užijí prožitek společného sdílení něčeho nového, mohou svůj vztah někam posunout nebo ho zase zcela jinak vidět, ale i párům, které hledají cestu ze svých momentálních potíží. Může přijít i jednotlivec, každý si zde může najít to své,“ zdůrazňuje Irena Kubicová.
Loňská konference byla zaměřena spíše na rozdílnost světů mužského a ženského. Letošní témata se však zdají méně polarizovaná.
„Ano,“ souhlasí Irena Kubicová. „Letos jsou témata zaměřena spíše na vzájemnosti obou světů než na jejich odlišnosti. Ale ústředním tématem celé konference, které se jí prolíná jako červená nit, je téma tvořivosti. Tvořivosti, jako hybné síly, která určuje kvalitu našich životů, našich vztahů, jejich temperament, jejich směr a cíl.“
Téma tvořivosti je rozvíjeno hned v první přednášce Anety Pavlové.
„Aneta se zabývá otázkou, zdali jsme my sami tvůrci svých životů, nebo jen oběťmi, pasivními čekateli na zázrak. Nabízí čtyři možné pohledy na naše životní role, čtyři formy kreativity, jak svůj život formovat, tvořit ho, ale také deformovat nebo jen tak nechat ladem ležet.“
Prolíná se nějakým způsobem toto téma i do druhé přednášky Heleny Máslové Cokoliv pohne duší, pohne i tělem?
„Samozřejmě. Již ze samotného názvu je jasné, že všechny duševní pochody se nějakým způsobem promítají v našem fyzickém těle, v našich nemocech, bolestech, ale i v držení těla a pocitu z něj. Ten, kdo svůj život dokáže tvořit tak, aby odpovídal jeho představám a harmonizoval s jeho duševními pochody, bude mít i své tělo v pořádku.
Helena Máslová je lékařka, která se ve své praxi zabývá psychogynekologií. Bude mluvit o souvislostech mezi psychikou a naším tělem a to hlavně z pohledu na nejčastější mužské a ženské nemoci, na početí, plodnost, porody.
N to plynule navazuje další přednáška Kateřiny Švanderlíkové Tělo – paměť našich prožitků. Kateřina otevře otázku intimity, doteku, tantrické energie, masážní techniky léčení jizev na našich tělech…“
Nemohu se zbavit pocitu, že všechny tři přednášky těchto dam jsou zaměřeny spíše na ženský svět, na ženské prožívání. Co konference nabízí mužům?
„Tato témata nejsou zaměřena výhradně na ženy, každý muž má v sobě svoji vnitřní ženu-část sebe, kterou mu jeho partnerka ve vnějším světě ukazuje, kterou má poznat, objevit. A to samé platí i pro ženy a jejich vnitřní muže. Ale můžeme říct, že „mužská témata“ otevírá přednáška Josefa Petra Muži na křižovatce. Nahlíží na změnu společenských rolí mužů v průběhu dvacátého a jednadvacátého století. To, co bylo standardem v rodinách a ve společnosti před pouhými padesáti lety, v aktivních dobách našich rodičů, se od našich životů diametrálně liší. Muži se více podílejí na chodu domácnosti, snaží se skloubit svou pracovní kariéru i s rodinou i se svými koníčky, mnohdy jsou pod větším tlakem společnosti. Je toho hodně, co dnešní svět od mužů očekává a je toho hodně, co by dnešní muži o sobě měli vědět.
A když už jsme u té rodiny a mužské role v ní, tak tu rozvíjí ve svém příspěvku Zdeněk Staněk Rodina, aneb co se děje pod pokličkou. Takže i tady se muži mnohé o sobě dozvědí.“
Poslední přednáška o mužské solidaritě se předchozím tématům vzdaluje, nebo se mýlím?
„Mýlíte se. Právě toto téma by mělo být dnes hodně diskutované, a proto jsem ráda, že Lukáš Talpa bude o mužské solidaritě, jako zapomenuté hodnotě, hovořit. Tento muž zaštiťuje zajímavý projekt Patron, navštěvuje s celou řadou dobrovolníků-mužů dětské domovy a pracují zde na osobnostním rozvoji chlapců. Ti jsou totiž vychováváni především ženami, neznají tradiční role mužů v rodinách nebo ve společnosti, znají jen své role v dětském kolektivu, který se pak diametrálně liší od toho, co tito chlapci musí žít v dospělosti. Lukáš Talpa jim ukazuje pozitivní mužské vzory, učí je, jak mají muži mezi sebou komunikovat, jak mají spolupracovat, jak zpracovat rivalitu a rozdílné názory. Jeho přednáška nebude ryze teoretická, ale naopak je podložena praxí a bohatými zkušenostmi.
Myslíte si, že toto téma je určeno veřejnosti, respektive lidem, mužům, kteří byli vychováváni v rodinách a ne v dětských domovech? Bude tohle téma pro ně atraktivní?
Celá řada mužů v současné společnosti je vychovávána pouze ženami, celá řada z nich nezná kladné mužské vzory. Je spousta chlapců, jejichž otec neplnil svou roli otce, partnera a manžela. Je spousta chlapců, které vychovávala jen jejich maminka, či babička nebo dokonce sestra. V dospělosti se pak s absencí pozitivních mužských vzorů musí složitě potýkat a mnohdy tápou a nevědí si rady, co se od nich očekává, co se po nich chce. Tato přednáška by jim mohla významně pomoci.“
A jak s tím vším souvisí červená nit prolínání, tvoření?
Velmi jednoduše – ten, kdo dokáže vytvářet svůj svět se vším dobrým i méně dobrým, co mu bylo a je dáno, modelovat svůj život, vidět sám sebe jako aktivního tvůrce svého štěstí, ten dokáže svůj rodinný handicap, svou absenci jakéhokoliv vzoru, svou nevýhodnou roli ve společnosti či v rodině, přetvořit tak, aby nestrádal, aby přetavil nedostatek a nevýhodu nejenom ve svůj prospěch, ale i pro dobro světa. To prosím beru doslovně, jakkoli naivně to může znít, neboť jak praví filosof: Chceš něco ve světě změnit, změň sebe. Ale neříkám, že to je snadné.
Vše, co jsme zažili, co žijeme a prožijeme, vše je vzájemně spojené, propojené – naše výchova, zkušenosti, marné touhy, úspěšné lásky, prohry a pády, to vše ovlivňuje naši přítomnost a budoucnost, naši duševní pohodu, tělo a jeho zdravotní stav…
Stejně tak ale i naše tvořivá síla, láska a úcta k vlastnímu tělu, schopnost meditace, vnímání vzájemnosti, přátelství, rodičovství, to vše se prolíná našimi životy, naší schopností cítit, milovat, oddávat se radosti, nebránit se životu…
A celá konference je právě o tom, o harmonickém rozvoji osobnosti jako celku, od jeho duše, přes jeho tělo, po kvalitu jeho života.“
