Jedna z nejpopulárnějších rockových kapel na světě vydala po pěti letech nové album. Čtyřčlenná skupina U2 fungující od roku 1976 má v albu Songs of Innocence, písních nevinnosti, vzpomínat na své vlastní zážitky ze života. Hned v úvodní písni The Miracle kapela nevynechává popové prvky v podobě chytlavých vokálů, které hudbu táhnou kupředu či krapet stahují dolů i v několika dalších písních. Vůdčím zpěvem však zůstává sólista, který velmi rád využívá hlavového tónu. A zní to dobře.
Album zahrnuje jedenáct stop a vyznačuje se především delšími skladbami. Například ty pětiminutové jsou pro U2 tak akorát, v takovém čase mají co nabídnout a nenudí.
Sem tam můžeme zaslechnout violoncello či housle. Opravdu jenom sem tam. Tahounem jsou bicí, perkuse a samozřejmě kytary. Za nástrojovou pestrostí se skrývá celkem velké množství zvukových efektů přidaných odněkud z mimohudební sféry.
Irská kapela se rozhodnula o propagaci alba poněkud zvláštním, až násilným způsobem. V polovině září ho poskytnula na iTunes ke stažení zcela zdarma. Pokud však nesympatizujete s rockem, anebo vám název U2 třeba vůbec nic neříká, máte peška.
Vlastníkům jablečných produktů totiž bylo automaticky přidáno do jejich seznamu hudby. Dále stačilo jen jedno kliknutí a mohli mít o pár megabajtů plnější paměť ve svém iPhonu, iPodu a tak. Způsob zbavení se pro mnohé jistě nežádoucí muziky však připomínalo mazání zpráv na Nokii 3310. Prostě jednu po druhé. Asi aby měli čas si to ještě rozmyslet.
Nové album zatím tedy spatřilo jen světlo elektronické podoby a oficiálně vyjde až 13. října, kdy už nebude možné si ho stáhnout zadarmo. Co tím ale hudebníci chtěli sdělit? Nalákat si nové fanoušky a odpůrce? A opravdu si díky tomuto kroku bude chtít vychutnávat pocit nového CD a prvního vložení do přehrávače tolik lidí? Možná se jedná jen o nepromyšlený způsob propagace, při kterém si jeho tvůrci neuvědomili jeho vedlejší efekty.
