Bývaly časy, kdy se lidi mohli sejít kdekoliv na náměstí, poklábosit spolu, probrat věci, které je sbližovaly, případně si i ručně vyříkat věci, které je rozdělovaly, kdy mohli vyjádřit svůj společný názor jakýmkoliv způsobem, třeba pouštěním balonků, vyhazováním květin do vzduchu, házením rajčat do oken nebo jen pokřikováním. Dnes je doba jiná, dnes musí být na všechno papír a štempl, dnes, když se někomu chce vyjádřit na veřejném prostranství svůj názor, a pozve si ke svému projevu partu známých, musí požádat radnici o svolení.
Už to samo o sobě je dost na hlavu. Neřeknu, když jde o předvolební akci, nebo prodejní akci, nebo akci, při které je nutné mít ostrahu, ochranku, záchranku a záchodky.
Ale jen tak… položit kytky?… zapálit svíčky…? Bohužel, i na to všechno dnes potřebuje člověk úřední posvěcení.
Ale ještě i to by se snad v zájmu udržení klidu a pořádku dalo pochopit.
Ale že si jedinec, jakýkoliv Lojza nebo Pepík, zdarma zamluví ve městě všechna náměstí na půl roku dopředu, aniž by tam cokoliv chtěl pořádat, to už je zlovůle, naschvál a nepěkná kulišárna…
Ptáte se, o co tomu člověku jde?
Je to prosté. Jde mu o to, aby se bez jeho schválení nemohli lidi sejít, aby se nemohli bavit a nedej bože kamarádit. To by bylo zle! Protože tam, kde panuje přátelská nálada a všeobecná shoda, tam takoví Pepíci a Lojzové, tákoví dárečci nemají jednoduché pobývání.
A tak i z tohoto důvodu, se třeba ve městě Rumburku, nemohou rumburští občané sejít na Lužickém náměstí, aby si zapálili svíčku a přáli si přání… třeba za to, aby v jejich městě byla dobrá nálada, aby všem bylo dobře a měli se rádi, aby pomluvy a lži měly krátké nohy a krátký život, aby se k sobě lidi chovali lidsky, tolerantně a přátelsky…
Ale jak známo, když jde lidem o hodně, tak dokážou táhnout za jeden provaz a najdou si i jiný způsob, jak si říct své, jak dosáhnout svého cíle.
A teď o hodně jde.
Takže kdo si chce zítra (dnes) prostě 24/9/14, například kolem 17. hodiny 19.00 (omluva za trochu informačního šumu), jen tak vyjít na Lužické náměstí a zcela náhodou (jak jinak) bude mít v ruce zapálenou svíčku, a přitom z čista jasna (také zcela náhodou) potká nějaké své známé, třeba i desítky svých známých, kteří měli zrovna v ten den ten samý nápad a vypravili se sem také se zapálenou svíčkou, tak tomu rozhodně nic nehrozí. Ani konflikt se zákonem, ani policejní kordony, ani vodní děla a zátarasy, protože takový člověk žádný zákon neporušil.
Nedopustil se totiž žádného zakázaného scházení, ale prostého přátelského potkávání.
A to se snad ještě může. I v Rumburku!
