Už je to pár dní, kdy jsem psal o tom, že jsem se byl v Novém Boru podívat na autogramiádě a křtu nové knihy o našem okolí, a za tu dobu jsem část knihy prolistoval a část pročetl. Pro připomenutí – jde o publikaci pražského nakladatelství Regia v ediční řadě Tajemné stezky autora Luboše Y. Koláčka s názvem Kouzelným pomezím Lužických hor. Dotýká se našeho regionu tak, jako se ho dotýkají samotné Lužické hory.
Zájmovou oblast vymezuje anotace knihy – „nádherný přírodní kout ohraničený Ještědským hřbetem na východě, Žitavskými horami na severu, malebnou říčkou Ploučnicí na jihu a rozervanými skalami Českosaského Švýcarska na západě“. Z čehož vyplývá, že v knize najdeme celou řadu míst nám důvěrně známou. Jak autor na autogramiádě v Novém Boru přiznal, ne všechna místa byl ale schopen navštívit osobně, hodně čerpal z nejrůznějších pramenů (na konci je početný seznam použité literatury) i internetu. Díky tomu je text plný citací a odkazů, chvílemi dokonce na autorovy vlastní předchozí knihy.
Dvě slova z obálky také určují částečné směřování textu – tajemství a kouzlo. Hodně se autor dovolává legend, pověstí, bájí, možná až samoúčelně a na úkor spádu textu. Druhá má výtka směřuje k nadužívání interpunkce – přece jen mám vykřičníky a otazníky spojeny spíš s určitým druhem denního tisku, než s informačním textem.
Letem světem města, rozhledny, památky, dokonce i lidé. Nejen na naší straně hranice, ale i něco z Německa. I přes práci na křtu knihy zmiňovaného početného lektorského sboru je ale bohužel sem tam poznat čerpání z externích zdrojů a nikoli osobní zkušenost – místní určitě zarazí tvrzení, že ze Žitavy do Eibau přes Varnsdorf jezdí vlaky Mandaubahn…
I přes všechny drobné mouchy ale kniha poslouží – už jen vyjmenováním a popisem toho, co máme za humny nebo i o něco dál. Pro někoho to může být připomínka míst, kde byl, pro jiné návod, kam vyrazit.
