Za chvíli máme za sebou první měsíc nového školního roku, což by mohl být dostatečný odstup od proběhlého léta a jeho akcí. Slýchal jsem to sem tam už dlouho před tím, ale o prázdninách se to samozřejmě vystupňovalo. „To je ale akcí, to je hrozný, s tím by se mělo něco dělat, někdo by to měl koordinovat, aby se ty termíny nepřekrývaly, vždyť takhle se to nedá stíhat…“
Je samozřejmě pravda, že se nám některé termíny v kalendáři sešlo tolik akcí, že se záznam stal víc než nepřehledným. Jenže jenže – ony ty dva měsíce dávají dohromady sotva 9 týdnů. I kdyby se kdokoli z jakékoli moci snažil, copak by se s tím dalo něco dělat? Já se letos docela flákal a na spoustě „tradičních“ akcí nebyl, přesto mám za sebou zdokumentovaných 16 koncertů, 15 organizovaných turistických akcí, 7 akcí sportovních a k tomu nějaké ty trhy a městské akce. Spoustu akcí jsem vynechal, neb alespoň některé z nich obstarali kolegové. A k tomu jsem stihl individuální putování a poznávání.
A proč tu vlastně tak blábolím? Myslím si totiž, že jakékoli snahy o spolupráci a sladění jsou už předem odsouzeny ke zmaru. Ostatně, myslí si snad někdo, že jeden a tentýž člověk (kromě mě) se bude rozhodovat třeba mezi turistikou, hudebníky z Národního divadla a koloběžkyádou? Můžeme být rádi, že je toho tady na tak malém dvorečku tolik.
PS: A opravdu miluji ty, kteří tvrdí, že se tu neděje nic a jsou schopni i v novinách tvrdit, jak jim chybí sportovní a kulturní nabídka. Těm totiž nepomůže ani to, že umí číst, ani to, když narazí do plakátovací plochy čelem nebo se jim leták omotá kolem nohou.
