Je to jako z nějakého vtipu. Člověk neví, jak zareagovat na nejnovější vývoj politické situace, tak z rozpaků alespoň uřízne tu suchou větev, co se k ní nedostal tuhle, i když to měl naplánované. Politická situace se nezlepší, za to se zlepší výhled do krajiny a nálada politického komentátora.
Ono je to s tou “situací” vůbec nějaké divné. Lidstvo, abych netroškařil, prostě reaguje na řadu věcí nějak jinak, něž by si byl člověk býval myslel. Třeba na ruskou anexi Krymu skoro vůbec ne a skoro vůbec nijak. Na jiný fakt, že totiž nějakých třicet tisíc bojovníků (v číslech “jenom” 30.000) radikálního uskupení IS ovládá půlku Iráku a k tomu ještě skoro všechny strategické mozky na světě, reaguje nejmocnější muž planety ujištěním, že tam pozdě, ale přece, pošle pár dronů, které tu situaci rovněž nevyřeší. Jak mohlo 30.000 bojovníků paralyzovat skoro celý svět bez přímého, tajného, ale účinného přičinění všech možných elitních zpravodajských služeb světa je mi záhadou, jestli si tedy rozumíme, žánop…?Takže nemá cenu se tím zabývat. Nebo přece jo? Šup, jdu raději šmiknout větev!
Už před drahnou dobou jsem vzdal omýšlení (či jak to nazvat) toho podivného seskupení lidí, který kazí naší krásnou zemi a její národy tím, že tomu pokouší nějak “vládnout”. Člověk by mohl nad tím dumat celé dny, mozek si vytáčet, až přetáčet, návrhy dělat, čílit se, pukat, plkat – a stejně se nic nestane, protože to, co zřetelně vidíme z tzv.”dějů” na politické scéně, je přesně jen ten kousek, o který se s námi obyčejnými lidni chtějí politici podělit. Něco jako “kost psům”… Šmik, další větev padá…
A jak tak člověk pomyslí na rozličné oblasti našich životů, jak tak dumá a nic nevydumá, jak tak soptí a nic nedosoptí (kvůlivá těm větvím…) tak pojednou, pojednou – na zahradě pusto prázdno! Ani větev, ani květinka, v růžku se třepou ratlící, co že se to páníškovi stalo, že bipolárně lítá po venku a kosí vše živé.
Hu, ještě, že jsem se teď probudil! Jen to zapíšu a pošlu Markovi, on už to nějak dodělá…
