V sobotu 30. srpna 2014 uspořádal KČT Krásná Lípa ve spolupráci s o.p.s. České Švýcarsko a Křinickým pivovarem plně obsazený poznávací zájezd do čtvrtého největšího města Polska, hlavního města Dolnoslezského vojvodství, Wrocławi. Zcela zaplněný autobus (53 účastníků!) zažil jen dvě krizové chvilky – na začátku po překročení hranic do Polska, kdy si měl řidič vyzvednout krabičku, umožňující využití dálniční sítě. Úřední šiml silně zařehtal, chyběla správná bumážka a tak se volalo, faxovalo a vyřizovalo, z čehož se nakonec vyklubaly dvě hodiny. A pak při odjezdu, kdy obsluha parkoviště počítala, počítala, až se dopočítala nebeských výšin. To se prý nakonec nějak vysvětlilo jako chyba v matrixu…
Vše mezi tím lze označit jen superlativy. Ač Jiří Rak o sobě tvrdívá, že se vyzná jen v přírodě a turitice, během jízdy podal důkladný a hutný přehled dějin cílového města včetně geopolitických souvislostí, kromě cca 50 minut během rozchodu, kdy prudce sprchlo, nám počasí přálo, a k vidění toho bylo víc než dost.
Pravda, krajina je to našim očím nezvyklá, ujíždět několik hodin absolutní rovinou, v níž není se čeho očima chytit, působí podivně. O to znatelněji při dojezdu k cíli trčí k nebi Sky Tower, dvousetmetrový mrakodrap, stavěný od roku 2007 do roku 2012. Zvláštní je, že z historického centra ale nikde vidět nebyl, tudíž štěstí, že jsem ho stačil cvaknout z autobusu z okna. Stejně jako budovu hlavního nádraží, připomínající hlubokou, či řetězový most přes Odru.
A tím jsme se dostali k řece – ta je tu dominantní, protože spousta staveb se nachází na ostrovech, všude samé můstky a mosty a samotné centrum je umělým ostrovem, dotvořeným vyhloubeným kanálem okolo Rynku, jednoho z největších středověkých náměstí v Evropě.
Po zaparkování si ověřujeme, že ne zbytečně místní chodí v triku s krátkým rukávem – ono je tady přes 20 stupňů. Odkládáme připravené vrstvy svršků a pak se přes mostky kolem tržnice vydáváme na okružní jízdu kolem kostelů, kterých je tu nespočet. Většinou jde o stavby z režných cihel, interiéry jsou zdobné jen výjimečně, přesto jde o objekty monumentální.
Pokračujeme městem k univerzitě a začínáme potkávat kovové sošky trpaslíčků, které je možno objevit na nejrůznějších nečekaných místech. Polský spoluprůvodce upozorňuje na místa laciného stravování, ale to už jsme na samotném Rynku, před radnicí. Po výkladu následuje dvouhodinový rozchod a již zmíněný déšť. V místním infocentru si pořídím mapku (obchůdek je sice plný, ale teda nic moc) a pak zůstávám pod střechou, protože přeprška chvílemi nabývá na intenzitě. A to až tak, že mám nakonec vodu i uvnitř objektivu, což mi na necelou hodinu znemožní fotit, než se rosa z vnitřní strany čočky odpaří.
Naštěstí stihnu výstup na věž Bazyliky św. Elżbiety Węgierskiej. Za 5 zlotých nekonečný výstup točitými schůdky do cca 90 metrů, odkud je město jak na dlani. Ti, co šli nahoru po mně, už měli slunečno…
Zatímco ostatní ochutnávají místní jídlo a pivo, já courám ulicemi. Nevím, jde-li jen o můj pocit, ale překvapuje mne, kolik je tu lidí. Ne turistů, ale lidí. A mladých lidí. Asi jsem nějak odvykl civilizaci. V koutku vzpomínám na Drážďany, mají ta města cosi společného – od faktu, že z nich po roce 1945 moc nezbylo po skutečnost, že to dnes není skoro vidět. A obě města pulzují životem.
Když je čas srazu, hromadně zamíříme k dalšímu z kostelů – Katedra św. Marii Magdaleny umožňuje také výstup na věž, ozvláštněný tím, že hlavní vyhlídka je z mostku mezi jeho dvěma věžemi. Mě ovšem Vašek Hieke poradí, abych se vrátil na radnici, že výstavní síň má dveře otevřené a stojí to za to. Měl pravdu, snad je to vidět i na fotkách, druhou vyhlídku shora jsem s radostí oželel.
Poté už společně dokroužíme městem k parkovišti kolem Panoramy Racławickej, abychom se po výše zmíněném extempore vypravili k domovu. V čemž nám nezabránili ani němečtí policisté, kteří nás po překročení hranic čertvíproč zavlekli na odstavnou plochu…
Vřelé díky organizátorům a já abych doufal, že se sem ještě někdy dostanu, mají tu třeba i dost slušnou ZOO.
Další fotky k vidění na webu KČT Krásná Lípa:
