Zatímco divadlo praskalo ve švech, koncertní sál varnsdorfské ZUŠ tak nějak skoro zel prázdnotou. Ve středu 13. června 2012 se sem přijeli jako každoročně představit žáci teplické konzervatoře.
Jak zaznělo mezi dveřmi „ten vychovaný kádr, který na kulturu chodil, nám postupně vymírá“. A mě napadá, kde jsou sakra třeba ti, co si stěžovali na loňskou hudební sezónu divadla, protože to, co tihle mladí předvedli, určitě stálo za to. Pianistka, jejíž energie skoro hýbala nástrojem po pódiu. Říz klarinetu mi málem vyoperoval mozek z hlavy. O to horší je, že v těch pramálo lidech, kteří přišli, jsou tací, kteří po pár minutách zhluboka, velmi zhluboka oddychují (= chrápou), šustí pytlíky od bonbonů, či považují za nutné sdělovat taková moudra jako „to byla třetí věta – slyšíš, jak krááásně hrajou?“
A něco faktografie: Tereza Plešáková (ta blond) – klavír, Jan Zrostlík – housle, Jaroslav Škuta – klarinet, dohromady jako Trio per fugio. A jako čtvrtá Šárka Stehnová (ta tmavá) – klavír.
