Senát nemá právo vytvářet nebo schvalovat zákony. Může je jen připomínkovat a vracet parlamentu k novému projednání. Vliv senátu na chod naší republiky je minimální, téměř nicotný. A vy přesto kandidujete na funkci. Nemáte pocit, že Vaše práce senátora bude pro blaho tohoto státu bezvýznamná a zbytečná?Myslíte si, že vaše práce senátora bude mít nějaký význam pro blaho tohoto státu? Senát a jeho jednotliví členové mají zákonodárnou iniciativu, tak jako např. kraje. Je pravda, že jí moc nevyužívají, neboť projednávání jimi předložených zákonů má delší schvalovací proces a nižší naději na schválení, než zákony podané vládou nebo poslaneckou sněmovnou.
Máte dojem, že můžete z pozice senátora nějakým způsobem ovlivnit život a kvalitu života lidí v regionu, za který kandidujete? A pokud ano, tak jak a jakým způsobem?
Význam každého senátora je dán tím, jak je schopen komunikovat se svými bezprostředně nejbližšími kolegy ve společném klubu a jak je ten klub početně silný. V regionu záleží hlavně na spolupráci, iniciativě a komunikaci s institucemi při řešení problémových oblastí. Věřím, že se doba mění, že síla „partajních sekretariátů“ slábne a dobré projekty i nápady jak občanům v regionu pomoci, najdou většího slyšení nejenom v Praze, ale také na krajích a do budoucna i tam, kde se budou do roku 2020 rozdělovat evropské peníze. Ty jsou převážně určené na vyrovnání rozdílů v jednotlivých regionech a ne na budování luxusních poloprázdných hotelů nebo golfových hřišť.
Také je důležité, o jaké zákony se jedná, zda nad jejich zněním panuje stejný názor. Často se stává u „kamenných“ zavedených stranických klubů, že názor celého klubu je vyžadován vedením klubu, neboť zvenčí působí silné tlaky na jeho schválení. Bohužel se většinou nejedná o tlak občanů, ale různých lobbistických skupin, které „poslušným“ partajím za jeho prosazení slibují určité ekonomické protislužby.
Senát by neměl být, tak jako poslanecká sněmovna, postaven na vlivu jednotlivých politických stran v něm zastoupených. Měl by být složen z osobností jednotlivých regionů, které budou zastávat jejich zájmy, a ne z poslušných „straníků“, kteří zastávají zájmy svých politických stran a centrál nebo vedení. V minulosti měly až takovou moc, že se dokonce politickou silou zasadily o to, že některé dobré projekty, dlouhodobě v Praze předjednávané, s výrazně kladnými dopady pro občany regionu, na čas pozastavily (např. kruhová křižovatka Mejto vers. můj hlas při volbě prezidenta v roce 2008).
Osobně se domnívám, že se v této době rýsuje naděje na snížení vlivu politických „kamenných stran“ majících vliv mimo jiné i na výběru jednotlivých zákonů a rychlost jejich projednání. Věřím, že po říjnových volbách nebude mít žádná partaj většinu v Senátu a tím Senát nebude druhou poslaneckou sněmovnou. V opačném případě, máte pravdu, nevidím smysl jeho existence do budoucna.
Naopak se domnívám, že se Senát stane opět sborem těch moudrých s letitými zkušenostmi z praxe tak, jak mu byl vložen do vínku při jeho tvorbě ústavními zákonodárci. Tudíž by již neměly horní komorou procházet špatné zákony, neboť se zde bude více rozhodovat „podle svého nejlepšího vědomí a svědomí ve prospěch všeho lidu …“ (dle znění části slibu a ústavy). V tom spatřuji velký smysl existence Senátu PČR. O tom však rozhodují voliči, kteří, a v to věřím, jsou již unaveni stálými sliby velkých politických stran, které se neplní nebo jejich realizace je značně dlouhodobá. Věřím, že se podaří v Praze pomoci například naší Místní akční skupině (MAS) Šluknovsko v prosazování navržených projektů s pozitivním efektem pro region, a to jsou důvody, proč kandiduji do Senátu PČR.
Vy pracujete několik let jako starosta (i senátor). Máte pocit, že senát a parlament, respektive politici všeobecně včetně vlády, dokázali pochopit problémy vás starostů, problémy regionů, že měli zájem je konstruktivně řešit, být starostům partnery, naslouchat jim a dát na jejich rady či požadavky? Například, že vám byli oporou v době sociálních nepokojů na Šluknovsku, při řešení nezaměstnanosti, zvyšující se kriminality, atd?
Mohu zodpovědně říci z pohledu dlouholetého starosty (24 let)a předsedy Sdružení pro rozvoj Šluknovska, že zákonodárců až na světlé výjimky potřeby nás starostů, ale i dalších odvětví vnímají pouze okrajově.
V roce 2011 starostové ještě před vypuknutím občanských nepokojů v našem Šluknovsku na výbušnou situaci upozorňovali, marně. Netrvalo to déle jak dva měsíce a lidé projevili občanskou nespokojenost a to oprávněně. Svůj podíl na nespokojenosti jsme měli na hlavě i my, komunální politici. Poté se však na většině radnic začalo více „makat“, přijala se určitá opatření v rámci zákonných možností, a to většinou přijetí obecně závazných vyhlášek zčásti řešících oblasti nespokojených občanů. Na druhé straně však naši ministři a zákonodárci téměř nekonali nebo, aby se neřeklo cosi nakousli a nedořešili. Stát je zodpovědný za věci, které v regionech nejsme schopni ovlivnit. Z našeho „Šluknovského desatera“, které jsme předložil v poslední době dvěma premiérům a mnoha ministrům byla za tři roky úplně nebo částečně realizována pouze polovina navrhovaných opatření, ta druhá stále čeká na přízeň nebo rychlejší reakci.
Jedná se o : – motivační a spravedlivé vyplácení sociálních dávek všem potřebným
– přijetí zákona týkajícího se zřízení centrálního registru přestupků
– přijetí účinného zákona týkajícího se výkupu odpadů
– zvýšení prevence kriminality se zaměřením na drogovou problematiku
– zvýšení počtu pracovních míst mladým maminkám s dětmi a větší počet terénních pracovníků
