Je pravda, že oficiální pravomoci Senátu a senátora jsou relativně velmi malé. Je to paradoxní situace, protože na rozdíl od voleb do Sněmovny anebo např. krajských zastupitelstev, kde se volí stranická kandidáta a kde v zásadě nemáme možnost znát jednotlivé kandidáty, v tomto případě se tu volí konkrétní osoba v poměrně malém volebním obvodu. Na kandidáty resp. následně senátora je relativně dobře vidět. A on má paradoxně velmi malé pravomoci, na rozdíl od těch stranicky volených poslanců či krajských zastupitelů. To je špatně. Na rozdíl od nich má i silný, „osobní“, mandát. Je to tedy otázka volebních systémů a rozdělení pravomocí. Ale nemusí to být donekonečna platící dogma. Měla by být snaha toto změnit, změnit volební systém. To zatím i přes klesající účast ve volbách nikdo moc nechce řešit.
Na druhé straně není pravda, že senátor nemůže vůbec nic. Je to otázka jeho aktivity, jak bude chtít a umět spolupracovat s poslanci a s nimi, ve spolupráci zejména s některými centrálními a krajskými úřady, se podílet nejen na tvorbě zákonů či spíše novel, ale i na řešení konkrétních místních či regionálních problémů. Velmi důležitá je však ta práce neformální, převážně v regionu. Konkrétní problémy mají většinou obecnější platnost, a tak řešení problémů daného regionu je užitečné pro velkou část republiky.
Máte dojem, že můžete z pozice senátora nějakým způsobem ovlivnit život a kvalitu života lidí v regionu, za který kandidujete? A pokud ano, tak jak a jakým způsobem?
Jak již jsem uvedl, velmi důležitá by pro mě byla právě práce v regionu a pro region. Kromě účasti při řešení konkrétních problémů mj. s místními samosprávami může senátor tzv. otevírat dveře v dalších institucích. Důležitá je úroveň znalostí problémů, způsob prosazování jejich řešení. A tak jako ve všem, je to dlouhodobá systematická mravenčí práce ve prospěch prosazování toho, co je pro nás důležité. Takže ano, s kolegy starosty, s podnikateli a aktivními lidmi bych rád poukazoval na problémy, upozorňoval na ně odpovědné orgány a politiky. Chci otevírat témata, alespoň některé se snažit systematicky řešit. Nestačí jednou za dva roky udělat schůzi a tam si zopakovat to, co slyšíme už patnáct let. Nevystačíme s tím, že někdo něco řekl před osmi lety. Vyprávěče nepotřebujeme v parlamentu, tím může být každý v hospodě. Myslím, že nepotřebujeme senátora na rozdávání kytiček, na dalekosáhlé nekonečné schůzování nebo toho, co se naučí jen pár hezkých frází
Vy pracujete několik let jako starosta. Máte pocit, že senát a parlament, respektive politici všeobecně včetně vlády, dokázali pochopit problémy vás starostů, problémy regionů, že měli zájem je konstruktivně řešit, být starostům partnery, naslouchat jim a dát na jejich rady či požadavky? Například, že vám byli oporou v době sociálních nepokojů na Šluknovsku, při řešení nezaměstnanosti, zvyšující se kriminality, atd?
Pracuji jako starosta či místostarosta města celkem téměř 20 let. Vím z letitých zkušeností, že ústřední politici, obzvláště ti, kteří si neprošli komunální politikou, těžko chápou problémy v reálných dimenzích. Umí o všem rádoby pěkně mluvit. Ovšem jen povrchně. Myslím, že je velkou chybou, že neposlouchají právě ty, kteří jsou na tom nejnižším stupni veřejné správy. Naopak jim ubírají pravomoci a reálnou možnost věci ovlivňovat, a to ve prospěch nějakých vzdálených státních úředníků. Centrální politici mají problémy se udržet alespoň v sedle, a to je často vyčerpá natolik, že prostě toho víc nedokáží. A bohužel, ve většině platí, že politik nepřijíždí, aby poslouchal jiné. Zpravidla naopak jen dlouze mluví.
A to byl i případ v době tzv. nepokojů na Šluknovsku, ale už dávno předtím ale i potom. Vždyť velká část těch problémů, které jsou hlavní příčinou občanské nespokojenosti, přetrvává dlouhou řadu let. A jestliže například letos na jaře napsalo 18 starostů Šluknovska dopis předsedovi Vlády ČR, ale po několika měsících nemáme žádnou odpověď – ani formální, tak to je asi něco špatně. Všichni ale kriticky koukáme na těch 281 celostátně volených politiků ve Sněmovně a v Senátu, ale nezapomínejme, že v centrálních státních úřadech jsou desetitisíce úředníků, na které nevidíme, a ti mají reálně dlouhodobě větší možnosti ovlivňovat fungování státu, než politik, který velmi často než se rozkouká, tak už tam není. Paradoxně tisíce centrálních úředníků a zaměstnanců státních a polostátních institucí a firem mají daleko větší platy, výhody a možnosti ovlivňovat „věci“… Krom toho jejich počet neustále roste, jejich pozice se upevňuje a přestávají být kontrolovatelní.
