Cyklus 10 prázdninových celodenních výšlapů Lužickou vrchovinou a Českosaským Švýcarskem se dostal do své poloviny, ve středu 13. srpna 2014 zájemci absolvovali již 5 trasu.
Pro informaci opakování obecných informací, viz první exkurze:
O.p.s. České Švýcarsko zdárně pokračuje ve své propagační činnosti a v rámci projektu Bez auta do Českosaského Švýcarska – vlakem a autobusem k cílům mezi Labem a Horní Lužicí připravila desítku odborných exkurzí po alternativních a méně známých turistických cílech našeho regionu.
Projekt je zaměřen na vytvoření produktů pěšího cestovního ruchu s využitím pěších, zejména dálkových turistických cest a šetrné veřejné dopravy (autobusy, vlaky, příp. lodě), a na marketing na podporu těchto nově vytvořených produktů. Což lidsky přeloženo znamená asi tolik, že o.p.s. seznamuje veřejnost s možnostmi cestování prostředky hromadné dopravy, s opomíjenými lokalitami, zajímavostmi v regionu a k tomu připravuje informační materiály. Řeč byla o propagačních letácích s mapkami pro infocentra.
Tentokrát se šlapalo celou dobu jen a pouze na německé straně, po místech méně známých a přesto atraktivních, což přitáhlo tentokrát necelou dvacítku zájemců. Počasí vcelku přálo, sice mám raději, když mám záda propocená z vedra, než jen z překonávání výškových rozdílů, ale nepršelo a teplota se udržela na příjemné úrovni.
Ráno z RBK vlakem Dráhy Národního parku do stanice Mittelndorf, kde končila jedna z dřívějších tras. Nyní tedy navážeme a vydáváme se dál. Podél trati, kde míjíme místo, kudy kdysi vedla úzkorozchodná trať z Lohsdorfu. Následně stoupáme ke zříceninám hrádku Goßdorfer Raubschloss – Burg Schwarzberg. Půvab tohoto romantického místa, na němž stál hrad patřící rodu Berků z Dubé, zmiňovaný už roku 1372 a sloužící jako záchytný bod na trase mezi hrady Wildenstein – Hohnstein, trochu sráží skutečnost, že zřícenina je umělým výtvorem statkáře z Ulbersdorf z roku 1858. Původního zdiva a rozeznatelné dispozice moc nezbylo, ale je to tu alespoň takové roztomilé…
Odtud pokračujeme na Hankehübel Goßdorf, vyhlídku uprostřed pastvin, z níž se naskýtá první z dnešních nádherných výhledů. Skoro začínám mít pocit, že se i já nakonec naučím rozeznávat alespoň některé kopce. Jako na dlani máme Weifberg, Tanečnici, Unger, Děčínský Sněžník – a hlavně se otevírá výhled na stolové hory. Lilienstein, Königstein, Papststein a řada dalších. Po odpočinku scházíme do obce Goßdorf, kde sice mineme venkovní expozici staré zemědělské techniky, ale zaskočí nás informační cedule s historií, umístěné snad před každým zdejším domem. Jiný kraj, jiný mrav – u nás mnozí požadují sejmutí pamětních desek ze svých nemovitostí, protože jim „překážejí“ – jak by se asi tvářili na fakt, že mají u domu sloupek s kompletními údaji o zjistitelné minulosti svého stavení?
Po silnici přes louky, pole a les pokračujeme na další vyhlídkové místo Waitzdorfer Höhe. Opět máme krajinu jak na dlani, jen úhel pohledu se mírně změnil. Dále do obce Waitzdorf, kde procházíme kolem projektového chovu Gallowayského skotu (i na něj se tu chodí dívat turisté) a místní hospody na Ochelské vyhlídky. Další úžasné místo. Některé vyhlídky jsou oficiální, některé už méně – po vychutnání výhledů i svačin se dělíme na dvě části – jedna pohodlně a v poklidu pokračuje po turistickém značení na vlak do Goßdorf Kohlmühle, druhá skupina vyráží ostrým tempem lesními cestičkami hledat další výhledy. Ač to tu místy vypadá hodně zpustle, civilizace nechala stopy všude (patníky, rozcestníky), ale moc lidí sem asi nepřijde (borůvkové stromy do pasu). Úhel pohledu na krajinu se opět mění, dokonce jsou vidět i Šrámové kameny (Schrammsteine). Závěrečný úprk lesem a krásnou pískovcovou soutěskou na vlak je sice takřka sportovním výkonem, přesto zbývá čas i na sběr hub (no neberte to, když máte poddubáky přímo uprostřed pěšiny). Kratičká zastávka u zbytků starého mlýna a pak už jen minutku na peronu, než nastoupíme do vlaku směr domov. Stálo to za to.
Výletům zdar a další středu zas!
S pomocí moderní techniky a Jaromíra Petružálka se můžete podívat, kudy a s jakým převýšením se šlapalo:
A k tomu ještě snímky Ilony Řehtáčkové z pohodlnější trasy z vyhlídek na nádraží:
Tento česko – německý projekt je financovaný z Evropského fondu pro regionální rozvoj, Operačního programu přeshraniční spolupráce Sasko – ČR, Cíl3 / ZIEL3 a Státního rozpočtu ČR.
