Jak se letní prázdniny sunou ke svému konci, zahušťují se i termíny plánovaného cyklu 10 prázdninových celodenních výšlapů Lužickou vrchovinou a Českosaským Švýcarskem třetí trasou. Tentokrát tedy v pondělí kromě obvyklé středy, konkrétně 11. srpna 2014, byla k dispozici 4 trasa.
Opět opakujeme, viz první exkurze:
O.p.s. České Švýcarsko zdárně pokračuje ve své propagační činnosti a v rámci projektu Bez auta do Českosaského Švýcarska – vlakem a autobusem k cílům mezi Labem a Horní Lužicí připravila desítku odborných exkurzí po alternativních a méně známých turistických cílech našeho regionu.
Projekt je zaměřen na vytvoření produktů pěšího cestovního ruchu s využitím pěších, zejména dálkových turistických cest a šetrné veřejné dopravy (autobusy, vlaky, příp. lodě), a na marketing na podporu těchto nově vytvořených produktů. Což lidsky přeloženo znamená asi tolik, že o.p.s. seznamuje veřejnost s možnostmi cestování prostředky hromadné dopravy, s opomíjenými lokalitami, zajímavostmi v regionu a k tomu připravuje informační materiály. Řeč byla o propagačních letácích s mapkami pro infocentra.
Počasí lepší než minule, na autobusové zastávce se potkává 18 účastníků exkurze po nově plánovaných trasách.
Odjíždíme do Filipova, k bazilice Panny Marie Pomocnice křesťanů. Je pro mne velkým překvapením, že řada přítomných je tu poprvé, vždyť já už sem jezdím čtvrté léto. A i když jsem o historii baziliky slyšel mnohé, přesto jsem se dozvěděl mnohé nové a viděl, co jsem dosud neměl možnost spatřit. Krom jiného jsem si doplnil znalosti o místních betlémech. Z Filipova přecházíme hranici do sousedního Ebersbachu a míříme k pavilonu s jedním ze tří uznaných pramenů řeky Sprévy. Odtud ulicemi s krásně udržovanými (nejen) podstávkovými domy a výhledy do okolní krajiny dojdeme na rozhlednu Schlechteberg, jejíž aktuální stav sotva koho potěší… Tady nás zastihne prudká přeháňka, která nás na delší dobu přibije pod dostupné střechy a stříšky. Naštěstí nepřízeň počasí nevydrží dlouho a můžeme přes Ebersbach pokračovat. Kolem domů, kterým se na Karlovarsku říkalo jáchymovské baráky a bydleli v nich zaměstnanci dolů, dojdeme do blízkosti vlakového nádraží, odkud po turistické značce pokračujeme kolem kopce Haineberg k lesní restauraci Blockhaus. Po státní hranici, kde můžeme obdivovat stromy s patrnými pozůstatky sběru smoly kolem Prinzova kamene k Černému rybníku. Další směr nabíráme na Jitrovník, žlutá značka není nic moc a tak se nám podaří rozpadnout se na skupinky. Některým se podaří dosáhnout vrcholové skalky, jiným projít kolem zaniklé Vogelovy boudy. Na opačné straně kopce se naštěstí sejdeme všichni a můžeme přes Království u Šluknova pokračovat k dnešnímu poslednímu cíli, k železniční zastávce Valdek. Odtud už jen Rumburk a rozchod.
Výletům zdar a už ve středu zas!
Tento česko – německý projekt je financovaný z Evropského fondu pro regionální rozvoj, Operačního programu přeshraniční spolupráce Sasko – ČR, Cíl3 / ZIEL3 a Státního rozpočtu ČR.
Další fotky od Líby Šaferové jsou k vidění na webu KČT Krásná Lípa. A také je tu info o Prinzově kameni z Jiříkovských novin:
Jiříkovské noviny – únor 2013:
Před Černým rybníkem, asi 200 metrů vpravo, odbočuje lesní cesta na hřeben s hraničními kameny na hranici se Saskem. Asi 300 metrů od odbočky, již v vysokém lese, leží větší i menší žulové kameny. Jen jeden, asi 1,7 metru vysoký, je postaven. Na něm něčí ruka vytesala dubovou větvičku s dvěma listy a žaludem s tímto textem:
Rivier Förster, Franz Prinz 1893-1937
Zde zahynul revírník, lesník ve svém revíru. Muž v nejlepších letech, bylo mu 44 let. O důvodu jeho smrti se uvádí, že byl zastřelen pytlákem. Tak mi to vyprávěl i hajný ze Šluknovského kopce pan Veselý, který občas vybarvil písmena, číslice a listy na kameni. Jak to zjistil či slyšel nevím, sdělil mi to při náhodném setkání v lese, někdy v roce 1980. Pachatel dopaden nebyl. Ale také je dost možné, že v době neklidné hranice v roce 1937 bylo všechno jinak. Říšským kancléřem v Německu byl Adolf Hitler a štvavá kampaň proti Československu nabývala vrcholu. Místo cukerinu a fotoaparátů se více pašovaly zbraně pro sudetoněmecký Freikorps. Franz Prinz chtěl mít v revíru pořádek a to ho mohlo stát život.
