První srpnovou sobotu, letos 2. srpna (2014), se konal jako každoročně amatérský triatlonový závod ve Šluknovském výběžku, čímž Houmrův triatlon dosáhl svého 21. ročníku.
Inu, asi některé nepotěším, někteří si na mě nejspíš plivnou a jiní mne možná budou chtít vyloučit z kolektivu, ale ono to letos nevypadalo jako tradiční akce a 21. ročník, ale jako kdyby to někdo pořádal poprvé, bez jakýchkoli zkušeností…
Zmatky začaly už pár dní před samotným závodem – co verze oficiálního plakátu či pozvánky, to zcela jiné časy odpoledního doprovodného hudebního programu. Jak to nakonec proběhlo, monitorovali ostatní spolupracovníci, já se účastnil jen sportovní části, takže se mohu vyjádřit jen k té. Nebyl jsem šokován sám, jak mi potvrdilo pár lidí, přesto – píšu za sebe, jakožto člověk, který tu už byl poněkolikáté, a snad jako fotografující divák může srovnávat.
Začátek ještě nic najevo nedával – opět dobře značená cesta na parkoviště, ochranka a pořadatelská služba, stánky a pódium na svém místě, lidí všude plno, sluníčko už od 9 hodin pekelně připalovalo. Ovšem k rozpravě a uvítání na prknech tváří pramálo, navíc oznamují, že došlo k nějakým těm organizačním změnám. Ty začínají být jasné po obvyklém přesunu k vodní ploše. Čertvíproč se nestartuje jako obvykle od depa s koly, kde je ohrazený prostor, ale z boku, kde už postávají diváci. Alespoň cíl je u depa. Ale ta kategorie, která plave dvě kola, nebude z vody vylézat a poplave v jednom zátahu, čímž mizí šance na obvyklé a perfektní fotky skokanů na vodní hladinu. Proč je nad vodou natažená páska, nechápu. Plavecká trasa je sice vyznačena bójemi, ale co je to platné, když ještě dřív, než první kategorie stačí obkroužit kolo a dostat se k cíli, je odstartována další, která jim okamžitě zkříží trasu. Sice jsou odlišeni barvou čepic, ale to je dobré tak maximálně k tomu, aby diváci viděli, jak obří je to skrumáž. A třetí skupina (fakt byly letos jen tři plavecké starty, což podle mého nebylo v minulých letech takhle zahuštěno ani jednou) je opět odstartována nesmyslně brzy a její čelo zase narazí do shluku těch, kteří se pokoušejí dostat k cíli. Navíc jich je tolik, že když čelo této poslední skupiny doráží k první bóji, ti poslední teprve vstupují do vody…
Pár fotek cyklistické etapy a mířím zpět do centra dění. Tady už pomalu končí dětské kategorie (kdo snad chtěl vidět obojí, má dost smůlu). Na startující děti se opakovaně hroutí nafukovací brány, protože vypadává elektřina. A to prý se to tu ne zrovna levně před nedávnem opravovalo. Nakonec nezbývá, než fukary odpojit z kabeláže a brány odhodit stranou. Mezitím se pořadatelská služba dohaduje, kudy těch pár posledních dětí vlastně nechá běžet, protože už na ty předchozí to bylo moc krátké („tak je necháme vyběhnout tamhle“ „to nepůjde, ono to není průchozí“). WTF? Navíc než se domluví, jsou tu první dospěláci, kteří odkládají kola a běží. Běží tam, kde postávají děti na startu… Honem pryč, mládež bude běhat někde úplně jinde.
Pro běžce je připraveno několik druhů tekutin, takže to dopadá tak, že někteří pijí vodu a jiní si na hlavu vylévají limonádu. A všichni zahazují kelímky pod sebe. Nevidím nikoho, kdo by je sbíral či hrnul stranou – já osobně bych takovou křupající cestičkou moc nadšeně neběhal. Jak cyklisté dorážejí postupně, některým se stane, že vběhnou na „pěší“ úsek, a protože tu nikdo nestojí, suverénně vyběhnou do protisměru. Naštěstí dav je pozorný a většinou je křikem upozorní, že tudy ne…
Na fotkách to naštěstí moc poznat není, ale pokud se má zachovat nějaká úroveň, do příštího roku je co napravovat.
Výsledky se snad brzy objeví tady.
Pár fotek od pana ředitele:
A trochu víc ode mne:
A ještě pro porovnání – jubilejní 20. ročník v roce 2013 ->, rok 2012 – >, rok 2011 ->
A z letošního roku jsou fotky k vidění třeba taky tu.
