Ve středu 30. července 2014 pokračoval cyklus plánovaných 10 prázdninových celodenních výšlapů Lužickou vrchovinou a Českosaským Švýcarskem druhou trasou.
Nejprve repete obecné informace, viz první exkurze:
O.p.s. České Švýcarsko zdárně pokračuje ve své propagační činnosti a v rámci projektu Bez auta do Českosaského Švýcarska – vlakem a autobusem k cílům mezi Labem a Horní Lužicí připravila desítku odborných exkurzí po alternativních a méně známých turistických cílech našeho regionu.
Projekt je zaměřen na vytvoření produktů pěšího cestovního ruchu s využitím pěších, zejména dálkových turistických cest a šetrné veřejné dopravy (autobusy, vlaky, příp. lodě), a na marketing na podporu těchto nově vytvořených produktů. Což lidsky přeloženo znamená asi tolik, že o.p.s. seznamuje veřejnost s možnostmi cestování prostředky hromadné dopravy, s opomíjenými lokalitami, zajímavostmi v regionu a k tomu připravuje informační materiály. Řeč byla o propagačních letácích s mapkami pro infocentra.
Začátek opět v Rumburku, tentokrát ovšem na vlakovém nádraží. Trochu překvapení, protože náš počet od minule poněkud nabobtnal a sešlo se nás takřka třicet. A nejen místní obvyklí vytrvalci, zaslechl jsem cosi o Mostě či Brnu!
Novým vlakem Regio jsme se svezli do Dolní Poustevny, nejmladšího města okresu Děčín, kde na nás čekal starosta a místostarosta. Spousta informací jak o vlakovém spojení, které jsme využili, tak o historii a problémech obce, ale třeba i o obnově památek a turistickém ruchu. Zatímco starosta se vrátil do úřadu, místostarosta vyrazil s námi, aby nás neznačenými a leckdy nečekanými cestičkami provedl po dnešní trase. Jednou z místních obnovených kamenných památek, k nimž obec vytvořila infocedule a propagační materiály, je pomník U bílé paní. Sám bych ho tedy (bez GPS) hledat nechtěl. Od něho směřujeme ke hranici, míjíme taková místa, jako zcela zaniklé místní lesní divadlo. Hraniční stezka nás dovede k historickému triangulačnímu sloupu „Ruhebänke“. O kousek dál si prohlédneme sjezdovku, patřící obci Rugiswalde, kde se prý dalo letos na jaře lyžovat i v době, kdy u nás po sněhu nebylo ani památky. Zastavíme se u památníku pochodu smrti ze Schwarzheide do Terezína a pokračujeme k „nastavené“ rozhledně Unger, pod níž se nachází horská restaurace. Na rozhledně sice visí cedule, že je z technických důvodů zavřeno (ony tedy ty praskliny kolem vstupu nevypadají moc dobře), ale v hostinci vám prý za jedno € půjčí klíče. My to ale nezkoušeli – počasí nám přeje jen napůl. Pochoduje se sice dobře, ale vidět je jen na pár metrů, všude visí opar a kouřmo, takže z výhledů není nic.
Jestli můžu něco doporučit, nedávejte si saskou držkovku. S tou naší nemá vůbec nic společného, i ty držky vypadají jinak. A je odporně sladkokyselá, za což asi mohou ty okurky, které v ní spolu s pár bramborami a nějakou tou zeleninou plavou.
Po občerstvovací pauze sejdeme do Krumhermsdorfu, kde se napojíme na značenou stezku, vedoucí do Ulbersdorfu. Z výhledů na pískovcové skály a stolové hory stále není nic, spíš je jen na obzoru tušíme. Ve zmíněném Ulbersdorfu se projdeme kolem místního zámečku, podstávkových domů, kostelíka se hřbitovem a památníku padlým v 1. světové válce. Původně plánovanou vyhlídku Hutberg vynecháváme a za chvíli jsme na železniční zastávce Mittelndorf, odkud v pohodlí dojedeme zpět do RBK.
Výletům zdar a za týden zas!
Tento česko – německý projekt je financovaný z Evropského fondu pro regionální rozvoj, Operačního programu přeshraniční spolupráce Sasko – ČR, Cíl3 / ZIEL3 a Státního rozpočtu ČR.
Další fotografie jsou k vidění na webu KČT Krásná Lípa, jejich autorkou je Líba Šaferová.
