Když člověka v brzké ráno vzbudí snad čtyři sekačky na trávu (které ale řvou jak dvacet sekaček a ještě k tomu sekají v nepravidelném rytmu!), nezbývá nic jiného, než si tento otravný zvuk nahradit nějakou hudbou. Ideálně něco rytmického, příjemného. Takové pocity může navodit Fusion Eichler Trio a jejich CD Wanderer. Jak píší na Supraphonline, Wanderer je rodinný projekt dvou bratrů a jejich otce, výhradně z vlastní tvorby, čerpající z vlivů Blues, Reggae a Jazzu, na kterém se podílí několik virtuosně hrajících přátel z různých koutů světa.
Jak obal CD, tak jeho hudební obsah, působí skromně a sympaticky. Vedoucími nástroji je kytara, basa a bicí.
I když si poslechneme jen osm skladeb, každá má kolem šesti minut a album pak vcelku vyjde na necelou hodinu. K příjemnému poslechu hudby, o kterém jsem mluvila na začátku, v případě tohoto tria není potřeba žádných vokálů, žádného zpěvu. Vystačí si sama, jako instrumentální píseň. Žel svou délkou a absencí zpěvů vede posluchače mnohdy k nepozornosti.
Taková hudba je však naprosto vhodnou kulisou, kterou stále místy stihneme vnímat. Někteří hudebníci by se přeli, neboť mohou zastávat názor, že hudba by se měla rozhodně poslouchat a užívat na plno a ne jen nenápadně hrát v pozadí.
Když jsem si album poprvé poslechla bez zkoumání interpretů, nevěřila bych, že se jedná o české dílo. Při poslechu zvláštních melodií a rytmů na člověka jakoby dýchne dálka a cizí kultura. Pokud si chcete také v hlavě „zacestovat,“ zkuste třeba Wanderer.
PS. Eichlerovci pravidelně doprovázejí Lestera Jackmana při jeho hraní v Čechách. Jedna ukázka z roku 2012 z doubické Fabriky:
