Jsem dost bezradný a vlastně naštvaný z toho, jak se v téhle zemi, které je shodou okolností zase i mou zemí, najde málo mainstreamových novinářů, kteří by byli ochotni, případně obdaření „koulemi“ k psaní pravdy. Nebo možná lépe, k „vyslovení názoru“. Naposledy například vidím, jak Žižkovem (to je čtvrť v Praze, vy kucí moravský), ulicí Husitskou teče řeka, že by tam mohly plout gondoly. A nikdo nenapíše o tom, jak bezmocně se cítí ta voda, která jen tak teče, až proteče někde nad Těšnovem (to je autobusové nádraží v Praze, kucí slezský) do kolejiště jak Hlavního nádraží, tak i Masarykova nádraží. Co si asi ta voda myslí nikoho nezajímá! Všichni píší jen o tom, že mají lidé mokré sklepy. Já měl na Žižkově mokrý sklep (na kopci) pár let a nikoho to nezajímalo. Jenže, jak tušíte, o povodni v Praze tohle psaní není. Je o tom, že média jsou plná „vyváženého“ zpravodajství z Ukrajiny, potažmo z pásma Gazy. Je mi z toho nepříjemně, protože jak víme nejpozději od Václava Havla, slovo může být „meč“ i „štít“. Slova mají tu moc přetvářet realitu, a i když si to řada novinářů zřejmě vůbec neuvědomuje, jsou to právě oni, kdo svými texty onu realitu vytvářejí. Pak je ovšem těžké si vybrat. Nemůže být zároveň „pravda špičky špendlíku“ a „pravda prdele, která na něj právě dosedla“ – což často říkal básník Ivan Diviš, když zrovna neříkal: „To jsou samý srandičky, srandičky a ono zatím v pozadí hoří Kartágo!“ (nebo tak nějak)
Jinak řečeno: nemůže být na stejnou úroveň dávána jako jedna a táž pravda mrtvých pasažérů neblahého letu malajsijských aerolinek a pravda „proruských separatistů“. Nemůže být zároveň dávána na roveň „pravda Hamasu“ a „pravda Izraele“. Chce to „jen“, vážení přátelé, kolegyně a kolegové, trochu číst, trochu přemýšlet, pídit se po souvislostech, pídit se po informacích, naučit se filtrovat zjevné i méně zjevné zmetky, přihlédnout k tomu, zda se situace náhodou už zase nějak neopakuje. Trochu se zamyslet nad tím, zda se nedá pravdě přiblížit tím, že si (aniž o výsledcích toho přemýšlení pak píšeme) dáme dohromady, komu tak či onak tendenční informování slouží, k čímu je to prospěchu? Atd.
Konflikt na Ukrajině vyvolal Putin. Nechtěl přijít o ruský vliv v této největší evropské (sic!!!) zemi. Tečka. Kdyby tam Putin nevyvolal konflikt, nebylo by všechno to, co teď vyústilo v sestřelení malajsijského letadla s téměř třemi stovkami lidí na palubě. Hamas po léta pálí desítky (když ne stovky) střel na území Izraele. Fakt, že se Izrael umí (téměř stoprocentně) těmto střelám bránit a zaznamenal v posledních letech „jen“ (!!!) desítky obětí palestinského bombardování, skoro nikoho nezajímá. Když se pak Izrael trefí do skladiště zbraní Hamasu, které je „náhodou“ umístěno v obytném domě, a když před tím útokem obyvatele domu důkladně varoval (aby zmizeli), je z toho mezinárodní poprask.
No, bezradnost mě nepřešla. Jen jsem to napsal…
