Monthy Pythony miluju, a vím, že je nás víc, že je nás mnoho.Kultovní skupina britských komiků, vtipkujících někdy až hraničním způsobem na kdejaké téma, dělajících si legraci z kdečeho a z kdekoho, hlavně z toho, čemu by se se „slušný“ občan zdráhal vysmívat, pošklebovat nebo jen tak nad tím culit, boří už od roku 1969 svými vtípky všechny hranice, pravidla, ustálenosti a zvyky jakkoliv související se slušným chováním a etikou. Jejich humor se vysmívá lidským slabostem, pokleskům, hloupostem a blbostem, nadutosti a pokrytectví, ale přesto nikdy nezraňuje a neubližuje. Jen pitomcům nic nedaruje. Po celá ta desetiletí se Monty Pythonům a jejich Létajícímu cirkusu daří, a přestože je mnozí za jejich humor odsuzují, počty těch, kteří je milují a obdivují, rostou.
Jenomže čas je neúprosný, i vtipní a potrhlí chlápci stárnou, někteří i umírají a ti druzí se na to připravují. A tak ti, co ještě zbyli, došli k závěru, že nazrál čas, aby se se svými fanoušky a fanynkami, milenkami a nápadníky, se svým ctěným publikem rozloučili. A jak jinak než okázale, megalomansky, vtipně a obhrouble vtipně, lehce místy nechutně, avšak laškovně a laskavě a láskyplně.
V sobotu večer zahráli na scéně O2 arény v Londýně své poslední divadelní představení před desítkami tisíc diváků. (Více o tom třeba tady ->). V přímém přenosu však toto představení mohli vidět i diváci v dalších 1500 kinech na celém světě.
V Americe prý toto představení sledovalo přes sto tisíc diváků.
V Evropě více než šedesát tisíc.
V Brazílii nikdo.
A ve Šluknovském výběžku přes dvacet a něco.
Ano, i pěkné varnsdorfské kino Panorama patřilo k těm, které svým divákům zprostředkovalo tento unikátní záznam.
Leč zřejmě těch, kteří Monthy Pythony znají a milují, je na Šluknovsku málo. Nebo se jim vstupenka za dvě stě padesát korun zdála hodně. Nebo na ně bylo moc horko, nebo moc neděle … nevím, ale do kina Panorama dorazilo lidí jen pětadvacet.
V obrovském kině se těch pár diváků ztrácelo. Byl slyšet každý jejich nádech, každé jejich uchechtnutí, což mnohdy znělo dost trapně a nepatřičně.
A zatímco diváci v londýnské O2 aréně se váleli smíchy při každé montyphytonovské skeči, diváci ve Varnsdorfu se jen tak tiše usmívali pod fousy a jejich nálada pomalu zamrzala.
Na vině i byla i jakási závada na promítání českých titulků, které se zcela vymkly kontrole a buď nebyly vidět vůbec, nebo si běžely svým klopotným tempem dopředu či dozadu a jak se jim zachtělo, což pro ty, kteří nejsou náležitě jazykově vzděláni, byl problém dost zásadní, jelikož nerozuměli ani jednomu z vtipů, nevěděli čemu se smát a tak se raději nesmáli vůbec.
A tak si nakonec celé představení užívali jen diváci tři, což je sice víc než v Brazílii, ale pořád méně, než je členů skupiny Monthy Python.
Byla to smutně promarněná šance na bezvadný a zábavný večer, na zážitek, na který se nezapomíná.
Co však je nutné ocenit, je snaha provozovatelů Panoramy a ředitele varnsdorfského divadla Martina Musílka divákům nabídnou takovouto úžasnou zábavu, a i když to byl propadák, není co pořadatelům vytknout, protože to byla vina diváků, že nepřišli a nenechali se rozesmát.
Ale možná je to i tím, že většině z nich chybí schopnost se bavit a smát se, a třeba i na svůj účet a brát život s nadhledem a humorem. Protože ten, kdo tohle nedokáže, tak Monthy Pythony nepochopí.
A ten, kdo je nechápe, tak proč by na ně chodil, že?
weby pro nejsevernější čechy
