Dneska jsem dostali oznámení o kandidatuře Josefa Zosera do Senátu České republiky. Po Jaroslavu Sykáčkovi a Zbyňku Linhartovi je to další výběžan, který bude usilovat o tuto funkci. Tady je text jeho úvodního prohlášení:
Vážení,
možná, že si někteří z Vás po přečtení mého životopisu řeknou, proč ještě má důchodce zájem vstoupit do vysoké politiky, když už tam byl. A když už tam byl, co tam vlastně dělal a pokud něco dělal, proč tam již není?
Už v dětství jsem zjistil, že mám v genech potřebu pomáhat druhým. Tento přístup k životu mě doprovází dál, a to přes různé veřejné funkce až do současnosti. Nikdy jsem se neuzavřel do sebe a neřešil pouze rozvoj a problémy naší obce.
Z textilky, ve které jsem déle jak dvacet let pracoval v energetice, jsem byl uvolněn v roce 1990 do veřejné funkce v obci Jiřetín pod Jedlovou. Zde již 24 let starostuji, vlastně šesté volební období. I když to nejde tak rychle, jak bych osobně chtěl, přesto se dá říci, že se obci daří a vzkvétá. V roce 1998 jsme dokonce získali v celostátní soutěži organizované MMR titul Vesnice roku v Programu obnovy venkova.
Mám dvě děti a pět vnoučat, se svou ženou žiji celý život a její podpory si velice vážím. Nemá to se mnou ani trochu lehké.
Více než deset let se snažím pomáhat udržet kooperaci v rámci okresu a regionu Šluknovska. Několik let jsem předsedou sdružení starostů Šluknovska. Díky naléhání celé řady lidí jsem i po ukončení funkce senátora zůstal šest let předsedou Hospodářské a sociální rady okresu Děčín.
Senátorem jsem se stal v roce 2002, kampaň mě tehdy stála 80 000,- Kč. Pro mě, starostu z vesnice, kde žije jen 600 obyvatel, bylo působení v Senátu velkou životní školou. Dodnes mám z té doby řadu přátel, z té doby si zejména vážím Heleny Rögnerové, Petra Pitharta, Honzy Rumla, Jaroslava Štětiny, profesora Jařaba. V Senátu jsem byl místopředsedou Výboru pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost.
V životě politickém byl asi můj největší úspěch tajná volba předsedy Stálé komise Senátu pro krajany žijící v zahraničí. Z 61 přítomných senátorů a senátorek při jednání pléna jsem v roce 2007 obdržel 60 hlasů. Při práci s krajany v zahraničí jsem se seznámil s úžasnými lidmi – dodnes si pravidelně dopisuji např. s Ájou Vrzáňovou – bývalou krasobruslařkou, žijící od roku 1953 v USA, se kterou jsme v roce 2008 navštívili i zámek v Děčíně.
Zúčastnil jsem se, jako volitel, 2 x volby prezidenta ČR. Ani jednou jsem nepodpořil Václava Klause. Při druhé volbě v roce 2008 mi dokonce byla v II. kole nabídnuta kompenzace nepeněžního charakteru, pokud při veřejném hlasování změním názor ve prospěch zmiňovaného kandidáta. Celý incident byl prezentován i v denním tisku.
V roce 2008 jsem při prezidentské volbě podporoval kandidaturu profesora Švejnara. Ještě den před uzavřením nominací na prezidenta republiky ve volbách v loňském roce jsem panu profesorovi sháněl desátý hlas mezi „volnými senátory“ potřebný k tomu, aby do voleb nakonec šel, byť po rozchodu s ČSSD oficiálně oznámil, že do těchto prezidentských voleb nepůjde. Škoda, hlas se nepodařilo sehnat. Mohli jsme mít schopného a uznávaného prezidenta.
Senátní mandát v roce 2008 jsem neobhájil jenom těsně. Ze všech 27 senátorů, kteří obhajovali svůj mandát v té době, mně scházelo k postupu do II. kola nejméně. Na druhého v pořadí to bylo 276 hlasů, tj. 0,7 % hlasů z celkového počtu odevzdaných hlasů.
Před dvěma lety jsem kandidoval v krajských volbách za Hnutí PRO! Kraj. Z pátého místa kandidátky jsem postoupil pomocí preferenčních hlasů na druhé místo. V preferenčních hlasech krajských voleb jsem se mezi stovkami kandidátů umístil na celkovém 12. místě a to mi dodalo kuráž. Řekl jsem si, že do senátních voleb v roce 2014 půjdu. V současné době mě podporuje v rámci naší krajské koalice i KDU-ČSL a Zelení.
Na náklady předvolební kampaně má naše hnutí (schváleno sněmem HNHRM) připraveno v rozpočtu minimálně 350 000,- Kč, obdobně jako v roce 2008, kdy se mi senátní mandát nepodařilo obhájit. Kampaň řešíme ve spolupráci s řadou lidí z celého okresu Děčín a chápu jí i jako možnost upozorňovat na problémy našeho regionu, což ostatně dělám řadu let.
Josef Zoser
