Běžně se tu každý pátek objevuje recenze na hudební CD, dnes ale zabloudím do filmového světa. Prázdniny si nejenže říkají o sledování filmů, ale také o nějakou dovolenou u moře. Někoho láká třeba Thajsko. Po zhlédnutí filmu Lo Imposible by však svůj názor možná ještě přehodnotil. Dva roky starý španělský film totiž zachycuje skutečný příběh rodiny, která odcestovala v roce 2004 na dovolenou do Thajska, kde v nejméně očekávané době, při relaxování u bazénu, zažila vlnu tsunami. Česky ho najdeme pod názvem Nic nás nerozdělí. Tento název však na rozdíl od toho původního zoufale (a možná i nechtěně?) prozrazuje, jak se bude příběh vyvíjet. Škoda.
Hned po několika minutách si film nastaví laťku naprosto perfektními záběry a hned je jasné, že tenhle film musí být perla. Člověk nemá možnost si během filmu odpočinout, rychlý dějový spád ho nechá od začátku do konce v napětí.
Kamera věrně zachycuje zejména podvodní scény, díky nimž si co nejpřesněji představíme, jakou sílu tsunami má, když nemilosrdně škube ze strany na stranu bezmocným lidským tělem.
Příběh často klouže k obyčejným dramatům, které jsou lidstvu zkrátka již okoukané, tento pocit však okamžitě spláchne vědomí, že se jedná o skutečný příběh. To jest na něm to silné.
Při sledování si lze všimnout kontrastů mezi starostmi, které má rodina na začátku filmu, kdy letí letadlem a uvědomí si, že doma nezapnuli alarm, a neporovnatelnými starostmi s vlnou tsunami v průběhu. Filmy, které nám vnuknou pocit, že si vlastně není na co stěžovat, jsou bomba. Takové věci dodávají šťávu.
Nutno zmínit také herecké výkony. V hlavních rolích Ewan McGregor a Naomi Watts, kteří vědí, jak upoutat. Procítěné výrazy malých dětí nás také nenechají chladnými.
Teď se musím snažit, abych úplně neprozradila konec. Náhody a pravděpodobnosti, se kterými se během filmu setkáme, jsou vážně k údivu.
Řekla jsem, co se dalo. O kvalitě filmu Lo Imposible doporučuji se přesvědčit na vlastní oči.
