První termín jsem bohužel kvůli střetu nejrůznějších akcí prošvihl, v sobotu 5. července 2014 se ale zadařilo a já se dostal na speciální prohlídku běžně nepřístupných prostor loretánské kaple v Rumburku.
Odhadem se sešla tak třicítka zájemců, které na začátku v prostorech svaté chýše seznámila Klára Mágrová se stručnou historií objektu, stavebním vývojem a především s tím, co bude v tento den k vidění a k prolézání.
Když se v loňském roce bylo možno výjimečně podívat do střešních prostor loretánské kaple, dotíral jsem na KM s otázkou, že když každý rok dokáže překvapit něčím novým, nečekaným, objevným na tak malém prostoru, co nás bude čekat. Tehdy se zaříkala, že nic, už nic. No a vida – po opuštění svaté chýše ještě dalších pár slov a rozdělení do tří kolujících skupin – jedna nahlížela šachtou do odvodňovací chodby, druhá stoupala schodištěm, uschovaným v meziplášti na střechu a třetí po žebříku sestupovala před černou madonou do krypty pod Loretou. Poté, co všichni viděli všechno, pokračoval výklad v ambitu (plány a fotografie z průzkumu rozsáhlých podzemních prostor). Závěr patřil dalšímu nečekanému prostoru – přes dvorek mezi Loretou a kostelem sv. Vavřince, kde na své „objevení“ čeká sklípek, k zadní budově, která je umístěna pod svatými schody. Jeden čas skleník, jeden čas lidová kuchyně, také dílna restaurátorů, v budoucnu snad lapidárium… Ale hlavně je tu proražený otvor do jedné ze štol. Abych se nasoukal tam, musel jsem odložit batůžek a jeden foťák a poté mne čekala většina cesty po čtyřech…
Podrobnosti o všem viděném rozepisovat nebudu, měli jste přijít. No, a já se už těším na příští rok.
