Tak konečně je to tu – v sobotu 5. července 2014 začíná pravidelný provoz na trati Rumburk – Děčín, využívající obnovený železniční přechod mezi obcemi Sebnitz a Dolní Poustevna. Taková událost se pochopitelně neobejde bez patřičné slávy. Nějaké ty náznaky jsme zaznamenali v předstihu, o plánech oslav jsme informovali v pozvánce (můžete vyrazit na oslavy i v sobotu, i v neděli), co se však širší veřejnost neměla šanci dozvědět byl fakt, že už dopoledne byly na programu oficiality pro zvané a média.
Tak jsem tedy zase jednou dělal užitečnou zátěž, když -miw- vyrazil, aby byl včas na slavnostní stříhání pásky v 11:00. No, nebylo to zrovna jednoduché, v Sebnitz probíhají nějaké práce na silnici, sem tam slepá, sem tam jednosměrka, takže jsme potkávali bloudící auta s logem různých médií a hledali tu správnou objížďku, abychom se dostali k vlakovému nádraží. Naštěstí jsme jeli dostatečně včas. Lidí plno, krojované družiny, dechovka, milion kravaťáků… Nejprve přijel vlak, ze kterého se vyhrnuly delegace, chvíli se pobíhalo po perónu kolem info stánků sem tam, až jsme zakotvili před pódiem, odkud se mluvilo a mluvilo a chválilo a gratulovalo… Ministři, zástupci ministrů, starostové, hejtmani, generální ředitelé, poslanci, senátoři, europoslanci. Všichni plni dobré vůle, až se člověk musí ptát, proč to teda vlastně do háje trvalo tak dlouho? Nějaké ty oficiální kecy, statistiky a podobně ke studiu v médiích – iDNES (fakt vtipné fotky, nemám tuchy, kde se jim mezi Sebnitz a Poustevnou povedlo vyfotit ten tunel) nebo Deník.
Už ke konci projevů se bokem začalo šikování k přestřižení pásky. Nůžky na polštáře, vysoké podpatky do štěrku a já raději zůstávám na nástupišti, aby mne dav, zaznamenávající slavné šmiknutí, náhodou neušlapal. Pak trochu zmatky – všichni se hrnou do vlaku, aby se zúčastnili první oficiální jízdy po obnovených kolejích. Jenže ouha, vlak stojí na špatné koleji, která nemá do Poustevny výhybku, musí vyjet z nádraží a vrátit se na správné nástupiště. Takže všichni zase běží zpátky… Obyčejně bývají Němci velmi pintlich, ale tady jim to zřejmě česká spoluúčast trochu rozložila. Následuje vtipná hláška – smí se jen do dvou vagonů ze tří (ten poslední se asi nevejde v Poustevně na nástupiště, či co) a nastupovat smějí jen ti, co mají modrou pásku na ruce! Schovávám se za -miw-ova záda a nikdo se nám nesnaží klást odpor, když nastoupíme…
Za potlesku pak projíždíme těch pár metrů a za cca 2 minuty jsme v Dolní Poustevně. Menší pódium, menší infostánky, víc piva a klobás, a další projevy. Tentokrát ovšem jen starostové obou obcí a hejtman. Tady je vrcholem pokřtění soupravy a celé trati – vzhledem k místům, kudy koleje prochází, dostává název Dráha národního parku / Nationalparkbahn. Padla na to dvě šampáňa.
Krátký rozchod využiji k tomu, abych prozkoumal v nádražní budově inzerovanou výstavku. Zdaleka tu nejsou jen slibované vláčky Tillig, od fochu je tady toho k vidění daleko víc, od známek po původní kolejnici. No, a pak už jen závěrečná cesta zpět na německou stranu, kde parkujeme, a rozhodnutí, že na odpolední kulturní program peču. Třeba se tam někdo jiný vypravil udělat taky nějakou další fotku…
{module zprávy}
