Ty doby, kdy jsem byl schopen kvůli televiznímu přenosu nějakého fotbalu nejít na rande, jsou sice ty tam, ale když už jednou máme to mistrovství Evropy, tak se holt kouknu. Ne, nebudu tady variovat poměrně drsné hodnocení, které vystavil „našich chlapcům“ po jejich úvodním vystoupení proti Rusům známý fotbalový odborník Karel Šíp. Ale, mezi námi hochy na dívčím záchodě, pěknej malér to tedy byl, vo tym žádná… Podle mého se k stručnému a výstižnému popisu té fotbalové tragédie, kterou český tým předvedl, nejlépe hodila slova televizního komentátora – už nevím, který Čapek (nebo kdo) to byl. V jedné chvíli řekl zhruba, že české mužstvo v obraně dělá, jako že brání a v útoku totéž. Prostě, že předstírají, jako by hráli fotbal. Když se pak člověk podíval na ostatní dosavadní zápasy, byla ta slova ještě o něco výstižnější. Vskutku, naši chlapci, zdá se, umí „dělat“ fotbal. Nějak jako běhají, nějak jako čutají do balónu, nějak padají a rozčilují se, ale celek pak dohromady nedává hru v kopanou, nýbrž jakousi verzi fotbalové onanie. Nebudu zde laicky usilovat o hlubokou analýzu stavu českého fotbalu, to jistě udělají povolanější, a jestli to neudělají, protože jsou stejně zkorumpovaní jako odpovědní fotbaloví bafuňáři, tak bychom to alespoň měli přestat předvádět na mezinárodní scéně. Ale neodpustím si, jako školený politický komentátor, najít zjevnou paralelu mezi výkony naší fotbalové reprezentace a té politické. Vždyť i ti naši političtí výtečníci vlastně vědí, jak se „dělá“ politika. Také umí navodit dojem, že „brání“ národní zájmy, úspěšně předstírají, že „dřou“ pro celý tým, dokážou vyprodukovat jako by „útok“ na (neexistujícího) protivníka, a tak dále. Trochu to politiku připomíná, ale výsledkem je opět jen samoúčelná, nějakému vyššímu zájmu nepodřízená masturbace, jež (jak z popisu vyplývá) nemůže přinést žádné plody. No, zázraky se jistě dějí, ale jak jsem tak viděl, naši další soupeři – Řekové a Poláci – fotbal nepředstírají, leč skutečně provozují, takže budeme mít brzy po fotbalových žížalkách…
