V sobotu 28. června 2014 se uskutečnila další z exkurzí, pořádaných o.p.s. České Švýcarsko, tentokrát byly cílem pískovcové lomy na těžbu mlýnských kamenů v okolí obce Jonsdorf. Začátek se pro některé z nás příliš nevydařil. Šest se nás sešlo přesně podle textu na letáku u Městské knihovny ve Varnsdorfu, jenže autobus projel v určený čas přes náměstí a odtud vesele (bez nás) pokračoval do Němec. To jsme se ale dozvěděli až po nejrůznějších telefonických pokusech o cca 30 minut později. Naštěstí je to za hranice coby kamenem dohodil a autobus vykonal ještě jednu jízdu, aby nás vyzvedl a my se mohli po cca 60 minutách připojit k té šťastnější části výpravy.
Zatímco první část už kroužila někde přes město, naše skupinka si vyslechla výklad u stanice místního horského spolku Alpenverein, pečujícího o důlní dílo, kde je i nevšední výstavka místních hornin, a poté jsme ostatním nadběhli zkratkou na místní bývalé hřiště / cvičiště / divadlo. Kousek pod ním se nachází zbytky nákladní rampy, z níž se nalámaný pískovec nakládal k další dopravě. Následně šťastně spojeni v doprovodu průvodce, člena spolku, a tlumočnice, která se již osvědčila, vyrážíme společně po pozůstatcích těžby. A to je přesně ten důvod, proč takové akce vyhledávám a účastním se jich – není problém na naučnou stezku „Lomy na mlýnské kameny“ vyrazit individuálně, jenže jednak zíráte na věci, aniž jim leckdy plně porozumíte, jednak se leckam ani nedostanete.
Nám se díky průvodci, který sem tam bez problémů prohodil i nějaké to české slovo či celou větu, dostalo podrobného a zasvěceného výkladu (perfektně přeloženého) o těžbě v neskutečně dlouhém období od roku 1560 do roku 1920. Navíc jsme shlédli interiér obnovené kovárny a hlavně si prošli lom Černá díra, který je pro běžné návštěvníky jen k nahlédnutí z jedné z kolem jdoucích stezek. Celkově tedy – od již zmíněné nákladové rampy na konci skluzavky (Rutsche-Verladerampe) kolem modelu samotné skluzavky (Rutsche), po níž se za svahu kameny spouštěly na „saních“, přes místa s poetickými názvy (Bärwand,Bärloch). Zastávka na vyhlídceCarolafelsen, odkud je vidět od Ještědu přes Varnsdorf až do Polska. K vybavenosti lomů patřila i „alkoholová stanice“ pro zvyšování výkonnosti (Schnapslager), již zmíněnákovárna(Steinbruchschmiede), která je prý při zvláštních příležitostech v provozu a v níž je řada exponátů a modelů, přes zaniklou prachárnu (Zentraes Pulverhaus) až ke již zmíněnéČerné díře(Schwarzes Loch).
K tomu je potřeba připočítat okolní les plný borůvčí, takže na každé zastávce byl výklad prokládán škubáním a krmením, což někteří stvrdili nejen fialovými ústy a prsty, ale nakonec i oblečením.
V samotném lomu následovala nejobsáhlejší část výkladu, dokladovaná praktickými příklady. A mě došla baterka ve foťáku. Takže další cesta skalním městem (kolem varhan či mnoha „zvířecích“ útvarů) z mé strany zůstala bez dokumentace. Takže mohu jen doporučit, zajeďte se podívat osobně (máte šanci i na průvodcování, byť v němčině). Ostatně tak činí mnoho lidí, jak jsme se mohli i sami přesvědčit při nečekaných setkáních s krajany. Nebo alespoň malá ochutnávka na webu Klubu českých turistů Krásná Lípa z fotoaparátu Mikuláše Peterky a Líby Šaferové.
Konec exkurze pak od zázračného pramene Černé vody korunoval rozchod – většina výletníků zamířila k restauraci Gondelfahrt u rybníčka s lodičkami pod skalními útvary Jeptišek, já zvolil procházku lázeňským městečkem do parku s voliérami s exotickým ptactvem a víceméně náhodou a omylem to vzal zpět přes vyhlídku na Hieronymus-Stein. Konec dobrý, všechno dobré. A počasí vyšlo na 100 procent, protože leckde jinde tou dobou lilo.
{module zprávy}
