Letos si připomínáme sté výročí atentátu, který změnil životy milionů lidí i mapu Evropy. Dne 28. června 1914 zavraždil v Sarajevu bosenskosrbský student Gavrilo Princip (1894-1918) habsburského následníka trůnu Františka Ferdinanda d’Este (1863-1914) a jeho choť Žofii Chotkovou (1868-1914). Rakousko-Uhersko Bosnu dočasně spravovalo od roku 1878. Celý region byl po dlouhé osmanské nadvládě hospodářsky i kulturně zaostalý. Rakouský erár sem potom bez nadsázky zavedl moderní civilizaci.
Navzdory mezinárodním smlouvám Rakousko-Uhersko Bosnu v roce 1908 připojilo ke svému území natrvalo. Tento krok přispěl k výraznému ochlazení vztahů mezi habsburskou monarchií na jedné straně a Ruskem a Srbskem na straně druhé. Na Balkáně to začalo vřít. Krize vyvrcholila právě sarajevským atentátem a následným rozpoutáním první světové války. Do nově získaného teritoria v té době pronikali například čeští inženýři, podnikatelé, advokáti, obchodníci, sládci, stavitelé, architekti nebo lékaři. Na hospodářském pronikání do Bosny se podílely i firmy z české nebo německé části Čech.
Mezi podniky, které pronikly na bosenský trh, patřila třeba proslulá severočeská tiskárna Eduarda Stracheho (1847-1912). Tento podnikavý muž z Varnsdorfu získal v lednu 1879 koncesi k provozování „ústavu pro kamenotisk a litografii“. Vedle několika regionálních novin (například varnsdorfský Abwehr, jablonecký Gablonzer Zeitung nebo novoborský Haidauer Wochenblatt) tiskl knihy, kalendáře a ve své době vysoce ceněné plakáty nebo pohlednice.
Pohlednice Sarajeva určené rakousko-uherským vojákům, úředníkům či podnikatelům, vrhlo Stracheho vydavatelství do prodeje v bosenské metropoli na přelomu 19. a 20. století. Najdeme na nich lokální dominanty, administrativní budovy nebo romantická zákoutí a dle jejich dochování v bosenských muzejních sbírkách lze usuzovat, že byly mimořádně rozšířené.
Eduard Strache (na snímku) se zapsal do dějin regionu jako nadaný obchodník, politik, šéfredaktor místního deníku Abwehr, starosta Varnsdorfu, poslanec zemského sněmu a krátce také říské rady. Po jeho smrti tiskárnu převzal zakladatelův syn Eduard Strache mladší.
Blíže neurčený český voják rakousko-uherské armády Josef odeslal rodině ze Sarajeva pohlednici vytištěnou v tiskárně Eduarda Stracheho s textem: „Příjměte ode mně srdečný pozdrav i políbení a teď máme ještě tři dny mašírovat na místo. Tak jsem zdráv a myslím, že vy též. Zdravím Vás všecky vespolek. Váš Josef.“ Na obrázku je vidět nábřeží řeky Miljacky s budovou zemské vlády, spolkovým domem nebo budovou vojenského velitelství. Ve výřezu řeka Miljacka a okolí Latinského mostu (dnes Latinska ćuprija).
Další pohlednice vytištěná ve Stracheho varnsdorfské tiskárny zobrazuje Ilidžu. Jedná se o někdejší vyhledávané lázeňské místo obydlené převážně Srby, dnes nepříliš pohledné předměstí Sarajeva.
Malebná sarajevská zákoutí s muslimskými motivy v okolí řeky Miljacky. Pohled vytištěný ve Varnsdorfu byl odeslán ze Sarajeva v květnu 1898.
Pohlednice z centra Sarajeva odeslaná 20. června 1900. Vlevo budova velitelství armádního sboru, dále kupříkladu vyšší dívčí škola a zcela vpravo řecký ortodoxní kostel. Dole se pak nachází vyobrazení městského sirotčince nebo katolického kostela.
Pohled na horu Trebevič (1629 m. n. m.) a budovy využívané rakouskou správou (například Kavárna Oriental, okresní úřad či kasárna finanční stráže). Dole je Marienhof (Mariin dvor) postavený na konci 19. století podle návrhu českého architekta Karla Paříka (1857-1942). Pohlednice putovala v roce 1900 ze Sarajeva do Mostaru.
Český architekt Karel Pařík se od roku 1884 velmi výrazně podílel na moderní architektonické podobě Sarajeva a jeho činnost si zde zaslouží zmínit. Mezi jeho zdejší nejvýznamnější stavby patří monumentální budova sarajevské radnice (Vijećnica) postavená v duchu pseudomaurské architektury. Právě sem se po prvním nepodařeném atentátu uchýlil následník trůnu se svojí chotí. V té chvíli už jim zbývalo pouze několik minut života. Hořící budova někdejší sarajevské radnice se pak stala i symbolem barbarství poslední války. Její rekonstrukci se podařilo dokončit teprve letos na jaře (2014). Pařík v Sarajevu postavil ještě několik úředních a sakrálních staveb. Za pozornost stojí například někdejší Šerjatská soudcovská škola, evangelický kostel u břehu řeky Miljacky nebo Aškenázská synagoga.
Jiná pohlednice zobrazuje Carovu mešitu (Carejva džamija), která byla věnována památce sultána Mehmeda II., dobyvatele Konstantinopole. Se stavbou se začalo kolem roku 1457 a skončila o více než sto let později. Na vybudování některých nových částí se podílel na začátku 20. století i Karel Pařík.
Zlatý věk rakouské správy Sarajeva skončil 28. července 1914. Varnsdorfský Abwehr informuje 1. července 1914 čtenáře o atentátu na následníka trůnu a protisrbským demonstracím v Bosně.
Události na Balkáně se nakonec staly příčinou Světové války. Varnsdorfský deník Abwehr z 29. července 1914 přináší informaci o vyhlášení války Srbsku. V srpnovém vydání se čtenáři mohli například seznámit s rakousko-uherskými vojevůdci.
Dobře se prodávaly i pohlednice s místem úspěšného atentátu. Následnický pár dorazil do Sarajeva dopoledne 28. června 1914. První pokus o atentát spiklencům nevyšel. Část z nich pochytala policie, část se rozprchla. Zde si jeden z atentátníků, student Gavrilo Princip, v kavárně Moritze Schillera kupoval obloženou housku. Když zahlédl vozidlo s následníkem trůnu a jeho manželkou, neváhal. Z blízkosti necelých dvou metrů pak zavraždil Žofii a těžce zranil Ferdinanda. Ten záhy upadl do bezvědomí a v sarajevské nemocnici zemřel.
V někdejší kavárně Moritze Schillera je nyní muzeum atentátu. Za návštěvu sice nestojí, ale když už jste v něm, rozhodně nepřehlédnete další „českou stopu“. Muzeum je chudičké na sbírkové předměty, a tak se zde pro navození atmosféry pormítají ve smyčce scény z jugoslávsko-československého koprodukčního filmu Sarajevský atentát (http://www.csfd.cz/film/20732-sarajevsky-atentat/) z roku 1975. A než se nadějete, spatříte tvář herce Jana Hrušínského.
Dobro došli u Sarajevo!1
