V sobotu 21. června 2014 se v Kulturním domě v Krásné Lípě vystoupením pro veřejnost uzavřela první návštěva The Young Americans v České republice. Ano, ty křiklavé plakáty, které se tu a tam objevily, ty se nedaly přehlédnout. Přesvědčený jsem ale nebyl. Pak dokonce z Krásné Lípy dorazila pozvánka, ale stejně jsem pořád váhal, jestli se mám na něco, o čem vůbec nic nevím, vydat. Jenže pak to vyšlo, že jsem jel z Rumburku vlastně tak akorát, proto jsem si nakonec řekl, že se nic nestane, když se podívám, o co jde. A vůbec, vůbec nelituji.
Že to nebude jen tak jsem pochopil už ve chvíli, kdy mě zaskočila fronta před vstupem. Prý málo místa a tak… Tlačím se dovnitř zjistit situaci. Fakticky mám problém si pamatovat lidi, přesto jsem zaskočen, když mezi dveřmi uslyším „Dobrý den, to jsem ráda, že jste dorazil! To já vám posílala pozvánku, pojďte dál.“ Než se vzpamatuji, mám na krku cedulku fotograf a jsem ujištěn, že je pro mě rezervované místo v první řadě, abych měl dobrý výhled. A jak nakonec zjišťuji, je to místo hned vedle starosty města… A kolem mě procházejí usměvaví lidé a blýskajíce zuby halasně zdraví „Hi!“
Nevím, nakolik je zážitek a dojem z tohoto večera přenosný, ať už slovy, obrazem či videem, ale na místě to byla bomba. The Young Americans vznikly v roce 1962 a od té doby jezdí po světě od školy ke škole, od velkoměsta na ves, a pořádají workshopy, ve kterých děcka vtahují do světa hudby, tance, zpěvu, muzikálu a všech přilehlých oborů show. Jak přišli na to, že jedna z jejich letošních zastávek evropského turné bude zrovna v Krásné Lípě, kde navázali spolupráci s místní Základní školou, opravdu nemám tušení. Ovšem to, co 45 lektorů od čtvrtka do soboty s místními a přibranými studenty z varnsdorfského gymnázia a školy ze Žitavy dokázalo, nechává na jakékoli otázky zapomenout. Prý to bylo nakonec všehovšudy 15 hodin čistého času, ale ve své podstatě zázrak. Nevím, jak to dělají, ale když představení končilo, místní holky bulely, až oční stíny tekly proudem, klukům zjevně taky nebylo do zpěvu a všichni se objímaly – vůbec tak nějak panoval světový mír. A o tom to je, jak stojí na jejich webu: „S použitím hudby stimulovat růst sebevědomí, týmové práce a porozumění u studentů a diváků po celém světě“.
Tenhle americký cirkus (prosím, myslím to v nejlepším slova smyslu), vybavený vlastní světelnou a zvukovou technikou, oblečením, manažery, producenty a mladými z leckterých koutů světa (USA, GB, Japonsko, Německo a mám pocit, že byla řeč o jižní Americe) dokázal vlastně z každého zúčastněného vyrobit sólistu, vyždímat i z těch největších bubáků a dřev maximum, bez ohledu na věk a jazyk.
V první části se předvedl soubor samotný, a jak jsem psal na FB, bylo to barevné, halasné, bombastické, strhující, dojemné, patetické, no prostě to bylo AMERICKÉ. Od Freda Astairea a Franka Sinatry přes Beach Boys a Villige Peple až po současné hity, k tomu nějaká ta láska a přátelství a dojetí a člověk si připadal jak v nějaké revue v kasinu. Technická pauza, při níž se účastníci workshopů přesunují z pozic před diváky směrem k pódiu a pak už to jede. Zpěv, pohyb, divadelní prvky, akrobacie, komika… lektoři jsou namícháni mezi dětmi a vlastně je ani není poznat, stejně jako není poznat, kdo vlastně mluví kterou řečí. A pak ještě megalomanský závěr, předávání dárků, děkování, blahopřání, spousta objímání a jak jsem už psal, i slz. Tak jim moc přeju, aby opravdu našli v republice další zájemce, protože tohle je vskutku ojedinělý zážitek. A ať jim vyjde i ta jejich vytoužená Plzeň!
