Já vím. Já to přece vím. No, jasně, že to vím. A stejně do toho vletím zas a znova. Ukládám si trest – stokrát ručně napíši: „Ty blbe! Koukej se aspoň ráno na tu pitomou televizi nekoukat, konkrétně na ČT!“ Snad to pomůže v budoucnosti. Dnes ráno, jak tušíte, jsem tento moudrý vnitřní hlas neposlechl a televizi pustil. Tak jsem se v „přehledu tisku“ dozvěděl, a později v tom tisku i přečetl, že – mir nichts, dir nichts (česky „mýrnixtýrnix“) – zčistajasna a najednou nejsou místa v základních školách. To mě tedy „po.er Brusel !“, jak říkáme tady na jihu severovýchodního Německa. Tohle přesně jsou věci z kategorie „vládnou nám naprostý debilové a kreténi“, které mě dostávají do kolen. Jak je, prosím pěkně, možné, že v 21. století, kdy máme na všechna tvrdá data, tvrdé stroje, přesné statistiky, výpočty demografického vývoje, jak je tedy možné, že někdo před šesti (a více) lety „nemohl tušit“, že v roce 2014 nebude ve školách pro děti místo, protože se školy rušily, že? To pochopím i já, že existují „slabé“ i „silné“ ročníky. Tak proč to nechápe ministr? Nebo radní pro školství? Asi proto, že na druhé straně těch tvrdých dat a tvrdých strojů jsou mozky zcela vyměklé. Jinak si to vysvětlit nedovedu. Tedy, abych byl přesnější, ono se to neděje jen teď v roce 2014. To, že míst pro děti je ve školkách i ve školách málo, je trend. To znamená, že to jede pěkných pár let. To tedy – ergo kladívko – znamená, že stejných pěkných pár let „tam“, tedy na místech, kde se rozhoduje o rušení (nikoli budování) škol, jsou naprostí „kikoti“! Titulek je myšlen obrazně, žádné dítě si nezaslouží ani pohlédnout na prasoducha, který je odpovědný za to, že pro ty malé není místo na učení. Ale i když je to obrazně, přesto dělám to nejmenší, co mohu. Vyzývám všechny ty radní pro školství, jakož i ministerské úředníky (pro něž je největší starostí, kde se na Malé Straně dobře naobědvat), kteří nedokázali zajistit dostatečný počet míst v dostatečně malých (a tím pádem edukativně účinných) třídách: „Nabouchejte si ty děti do kecek! Abyste si vůbec všimli, že ty děti také existují!“ Těm zodpovědným činitelům, kteří to lokálně dokázali a pro děti místo mají, se nastokrát omlouvám…
