Na nedávných oslavách stého výročí povýšení Jiříkova na město se také slavnostně pokřtila kniha plná historie tohoto místa. O co tedy jde?
foto: Ivo Šafus
K rozhovoru jsme přizvali Mgr. Josefa Pokoráka, aby nás jako spoluautor této publikace zasvětil do tajů vzniku díla pojmenovaného„Jiříkov. Dějiny města“.
Před týdnem byla pokřtěna kniha o historii Jiříkova a Vy jste se na její tvorbě podílel. O čem celá publikace je?
Ona má vlastně mapovat samotnou historii města od těch prvopočátků až do současnosti. I když je pravda, že právě ta současnost je obtížnější na zpracování, takže je tam jen nakousnutá. I proto počítáme ještě s další knihou. Důraz je tady na 20. století a především na jeho první polovinu.
Je nějaký důvod, nějaká „pecka“, kvůli které by si to lidé měli přečíst?
Pecka je to určitě a to z jednoho jediného důvodu – je to cca. od roku 1874 první taková souborně napsaná kniha o Jiříkovu, dosud tady nic takového nebylo. Někdy během devadesátých let se vydala brožurka, kterou zde udělali místní průkopníci dokumentování historie pan Tilke a pan Kubíček, nicméně nic jiného nevyšlo. Samozřejmě jsme do této novinky vměstnali plno zajímavých věcí, ale to už si musí najít čtenáři sami.
Objevili jste něco úplně nového, co o Jiříkovu ještě nikdo nevěděl?
Těch věcí je opravdu mnoho. Lanová dráha na Butterberg. Posunutí datace vzniku jednotlivých osad. Pravdou je, že tato kniha dává hodně otázek, protože odpovědi teprve musíme najít. Spousta pramenů zůstala neobjevena a my je musíme najít. Jsou mezi lidmi, zastrčené v muzeích a archivech. Základní myšlenkou celé knihy je propagovat regionální historii, zaujmout lidi k ní. Lidé by měli vědět, kde mají své kořeny.
To mě navádí na dotaz, jestli bylo z čeho čerpat, zda ještě jsou nějaké dostupné prameny.
Čerpalo se například z archivu v Děčíně, v Ústí nad Labem, v Litoměřicích. Petr Karlíček podnikal i cesty do zahraničních institucí spojených s historií. Právě tam se nachází spousta materiálu. Mnoho archiválií mají doma i naši němečtí sousedé. Problémem bylo, že je vše psané v němčině, protože se nacházíme v německé oblasti. To je jedna věc, to byl menší zádrhel. Nezpracovaný fond města Jiříkova nám také ztěžoval práci, to je stále obtíž. Poté je fakt, že někteří lidé si nechávají archiválie a prameny doma a čerpají z nich. Pro nás takové prameny zůstávají skryté.
Je něco, co Vás samotného na dějinách Jiříkova překvapilo?
Zaskočila mě bohatost historie Jiříkova, to jsem nečekal. Netušil jsem, že vznikne tak pěkná kniha v tolika stranách (kniha má kolem sto šedesáti stran, pozn. redakce). Některé části jsme museli dokonce osekat, našlo se více materiálu, než jsme čekali, a kniha prostě nafouknout nejde.
Jak jste dostal k psaní tohoto pro Jiříkov významného díla Vy?
Ten nápad vzniku knihy vzešel z města, jelikož zavládla taková atmosféra, že Jiříkov vlastně nic nemá, maximálně fotografie. Pak je tu to povýšení na město, takže je nutné to oslavit. Takovým způsobem vznikla tahle myšlenka a nebylo to nic lehkého, protože na začátku se debatovalo, jestli se věnovat jen období od roku 1914 nebo se na dějiny Jiříkova kouknout celkově. Já jsem preferoval to, co vzniklo, jelikož žádné zápisy z dřívějších dob prozatím neexistují. Nakonec se čekalo na projekt, nebyly peníze k zaplacení. Naštěstí máme moudré radní a schválilo se, že peníze půjdou z města. Což je fajn, jelikož jsme se nemuseli na nikoho ohlížet a hlavně jsme byli v časové tísni.
Když mluvíme o časové tísni, jak dlouho kniha vznikala?
Svým způsobem intenzivní rok a půl. S tím, že na začátku to bylo opravu velmi pomalé, protože jsme se v týmu poznávali. Já jsem nejdříve obvolal své bývalé kamarády z vysoké školy, kteří se pohybují v této oblasti. Ti mi doporučili Petra Karlíčka, který měl a stále má takový rozsah, aby takovou věc zvládl napsat.
Takže autorem jste vy a pan Karlíček?
To bych rozhodně neřekl. Je to autorský kolektiv, který vedl právě Mgr. Petr Karlíček. V něm jsem já, pan Mgr. Jan Leibl, Mgr. Jan Němec, Ing. Luděk Čada nebo Doc. PhDr. Kristýna Kaiserová. Zaštítil to ale pan Karlíček, to je nutno říci.
Co zrovna Vás vedlo k zapojení se do tvorby?
Já jsem se k tomu dostal láskou k Jiříkovu. Původně jsem chtěl psát historický text, ale nakonec jsem dělal vlastivědnou část, protože tu tady ještě nikdo nikdy nedělal. Poskytnul jsem ji zdarma a dělal jsem to hlavně z jakéhosi patriotismu. Předtím jsem se suma sumárum podílel jen na vydání brožurky, ale to bylo takzvané „šolíchání“ historie, žádné hloubkové bádání.
Kolik výtisků se dalo vytisknout, na kolik nás vyjde nákup a kde se dá publikace pořídit?
Jedná se o dva tisíce výtisků. Lidé jsou hladoví po knize, těší se. Částka je nastavena na 200,- Kč, což se mi zdá přiměřené. Samozřejmě to nepokryje náklady na tvorbu, ale zato ji může mít ve své knihovně každý, kdo chce. Koupit se dá na Městském úřadu Jiříkov a různých akcích města. Teď v sobotu (31. 5.) proběhla beseda tady v dětském domově a proběhne i autogramiáda. Jak to bude nadále, o tom se musíme dohodnout, jestli například půjde do knihkupectví. Rozhodnutí o tom, že se bude prodávat, padlo několik dní před oslavami města a bylo to především kvůli tomu.
Už jsme slyšeli, že připravujete pokračování. O čem to bude?
Je to projekt, který je časově dosti nároční, neboť musí být ukončen do 30. 11. 2014. Proto jsme se rozhodli, že vedle úplně nové obrazové knihy vyjde i kniha další historická, kde hlavním tématem bude pocta lidem, co zde historii věnovali svůj čas a elán. Vyjdou jejich články, statě a další zajímavosti. Objeví se zde neznámé i méně známe pasáže z naší historie.
Zmiňoval jste, že Jiříkov je srdeční záležitost. Jaký k němu máte vztah?
Je to takový vztah, že jsem měl spoustu nabídek odsud odejít, ať už z profesních či osobních důvodů, ale neudělal jsem to. Kdyby všichni odešli, kdo by pak tvořil další historii města. Navíc chci městu pomoci, pokud to bude jen trochu možné. Pro tohle město jsem už obětoval hodně, člověk nesmí na věci jen nadávat, musí je vidět i v pozitivním světle. Když se budeme zaobírat jen tím špatným, nikam dál se nemůžeme posunout. Jsem tu spokojený i pracovně, takže bych tu rád zůstal.
Je někdo, komu byste rád poděkoval?
Určitě bych rád pochválil letopiseckou komisi, která byla kvůli knize zřízena a vlastně vůbec kvůli mnoha dalším podkladům, co se vytvářejí pro město. V ní je paní Flégrová, Malá, pan Nedomlel, pan Wittgruber a pan Eder. Zvláštně bych rád poděkoval paní Malé a panu Nedomlelovi, protože právě oni byli základními dodavateli fotografií. Bez nich by to prakticky nešlo. V takové kvalitě, jako to mají oni, to se jen tak nevidí. Velký dík patří i panu Jiřímu Stejskalovi. Ta krásná grafická práce je jeho zásluha. A chtěl bych poděkovat také Radě města, speciálně panu starostovi Michalu Majákovi. Myslím, že během těch několika měsíců se také pro historii dosti nadchl.
A poslední otázka na závěr: myslíte si, že kniha má naději na úspěch?
Když se podívám na tu knížku, jak ji pan Stejskal vytvořil a jak je graficky zpracovaná, tak si myslím, že je to jedna z nejlepších knih, co tu ve Šluknovském výběžku vyšla. Neříkám to kvůli tomu, že jsem s projektem spjatý, ale moc mě těší zájem a pochvalné hodnocení od občanů města, kteří si knihu již zakoupili. Je to kniha pro ně.
