Nenapadá mě jiné označení pro to, čeho jsem byl svědkem ve středu 6. června 2012 v Dolním Podluží, kde v kavárně kina Luž proběhla prezentace investora, hodlajícího na území obce vybudovat v bývalé parketárně (slepičárně) moderní technologii. Investor po domluvě s obcí připravil pro zájemce prezentaci o tom, co hodlá v obci vybudovat a provozovat. Něco málo o vakuovém rozkladu teplem již bylo možno zaslechnout – v Děčínském deníku se o tom psalo tady a tady, od té doby se jen mírně změnila terminologie, nyní se hovoří o termolýze (pojem pyrolýza je nepřesný, v celém procesu není použit otevřený oheň). Obec má cca 1200 obyvatel, na jednání bylo možná kolem padesátky přítomných, z nichž se po starostově výzvě k trvalému bydlišti či vlastnictví nemovitosti v místě přihlásilo cca 40 z nich.
Zatímco zástupci investora vychvalovali technologii depolymerizace odpadních surovin, ekologičnost provozu (část vyrobeného plynu se používá zpětně k zahřívání rozkládaných surovin), nízkou potřebu na vstupu (cca 48 tun denně, tj. maximálně 10 aut s odpadem denně) či vznik nových pracovních míst, značná část místních vyjadřovala obavy z umělého snižování nároků (je třeba také odvážet vzniklé suroviny, tudíž dalších 10 aut), nevyhovující dopravní infrastruktury, možnosti havárie u nás nevyzkoušené a zatím nikde neprovozované technologie, z ekologické zátěže či dovozu surovin z Německa. Ke konci diskuze (či spíše vzájemného překřikování, ve které se prezentace postupně zvrhla) došlo na slovíčkaření a přítomný krajský radní se vypařil, aniž by řekl slovo pro jednu či druhou stranu. Těžko lze najít společnou řeč, když jedna strana chválí technickou stránku věci, ale není schopná říct lidem, co by to pro ně mělo znamenat pozitivního, a druhá strana zastává stanovisko „kdekoli, jen ne na mé zahrádce“.
Prostě ty dvě množiny opravdu nemají žádný společný prvek…
A tak na tom byla nejlíp přítomná holčička, kterou místo planých řečí zajímal její nanuk.
