V sobotu (24. 5.) jsem se dostal do situace, kdy pan ředitel byl na akci pečený i vařený a já mu pouze sekundoval. Šlo o Lipovský jarmark, který se mi tuze líbil. A nemohl za to jen párek v rohlíku a točená kofola, jež ve víkendovém dusnu bodla. První věc, která mě zaujala, byla sláma. Sláma nám lezla pod kola už při parkování, tady oceňuji samotnou přítomnost parkoviště takzvaně „na zelené louce“ a navigačního systému v podobě šipek, které nás hnaly už od Šluknova. Pro přespolní zajisté dobrá pomůcka, jak se ve výběžanských končinách neztratit.
Celý jarmark zaváněl takovou přírodní atmosférou, což mu prospělo. A téma pravěk se k tomu vyloženě hodilo. „Oni tam měli fakt kosti, fakt kožešiny, fakt dřevo a fakt listí,“ tak se vyjádřil jeden z návštěvníků pod příslibem anonymity a vskutku vystihl podstatu jarmarku. Pravěk, lidé v kožešinách, obydlí z listí, vyprávění o tom, jak se v té době vlastně žilo a jestli se vůbec žilo, sluníčko a občas průtrž mračen, vedle louka, rybníček i les, všechno to do sebe tak nějak zapadalo.
K jídlu a pití si pak člověk vybíral, co hrdlo ráčilo. V hlavním stanu se točil Falknštejn, o kus dál stál stánek pivovaru Kocour, smažily se klobásy a točily trdelníky. Pro menší byly připraveny cukrovinky i hod šiškou na cíl. Kdo opovrhnul šiškou, za menší peníz si mohl vyzkoušet střelbu z paintballové pistole.
Obecně měly děti o zábavu postaráno, neboť v mé přítomnosti trochu nervózní kejklíř předváděl své triky a lidská mláďata, abych použil pravěký jazyk, mu doslova visela na rukou. Pak jsem zaslechl něco mezi pohádkou a příběhem pro dospělé (nevím, kolik toho děti vědí o „lobismu prapředků při volbě svého šéfa“). Toto něco bylo proloženo znělkou z Kriminálky Miami a známým hitem „We will rock you“. Evidentně to ale bylo vtipné, jelikož publikum bylo široké a publikum se takříkajíc pochechtávalo.
Zahlédnout jsem stihl tanečnice vystupující na hlavním pódiu pod jménem „Trn v oku“, ty předvedly například tance Woodu z Haity. Zvláštní kombinace, ale když postavíte hezké slečny, které se na pódiu vlní, má to obvykle úspěch. Všude okolo bylo mnoho stánků s různými keramickými předměty, hračkami a svůj prostor tu měla čokoládovna MANA. Za fotbalovým hřištěm, které je součástí areálu Restaurace U Pytláka, kde se celá sláva konala, bylo stoprocentně také něco hezkého, protože jsem jasně viděl nápisy „jídlo“. Bohužel kolem čtvrté hodiny odpolední zde už bylo prázdno, tak jsem si nebyl úplně jistý, jestli tohle ještě patří k jarmarku nebo ne.
Dvě věci ještě stojí za zmínku. Zaprvé toalety, jestli jim tedy tak v tamním provedení můžu říkat, které mě zavedly do blízkosti obrovského sálu, o kterém jsem já osobně neměl ponětí. Poté mě potěšilo, že Lipovský jarmark má své webové stránky. I taková maličkost dokáže člověku udělat radost, informace snadno a rychle, tak by to mělo fungovat. A vlastně ještě jedna věc pozitivní – v hlavním stanu byla televize, kde běžel hokej. To se cení.
Co se vlastně všechno dělo a jestli se vstupné v podobě jedné padesátikoruny opravdu vyplatilo zainvestovat, o čemž já nejsem tak úplně přesvědčen, zdá se mi to trochu moc, už popíše šéfredaktor výběžku.eu.
(Poznámka šéfredaktora výběžku: snad))
