Jsem tu s dalším hudebním CD. Dnes se podíváme na album Ondřeje Ládka, Xindla X, z roku 2012. Název je celkem frekventovaný – Lá$ka. Už podle písmena es nečekejme nic přehnaně citového, Xindl si stále drží svou image.
Album otevírá překvapivě něžná Dočasná svatá. Té těžko přijít na chuť při prvním poslechu. Namísto typické kytary se objevuje klavír s houslemi a na to jsme u Xindla zvyklí opravdu nebyli! Další ťafku dostaneme při druhé stopě, protože už zase slyšíme tu z rádia ohranou ,,Jsi moje zlato, moje zlatokopka!“ Bohužel tenhle song je vlastně důvodem, proč jsem si od roku 2012 album poslechla celé až teď. Ale zpěvák ví, jak na to. Hned v další zpívá: ,,Zpíváme to, co každej z vás chce. Slyšet klišé, co u srdce hřeje.“
Každý si asi čas od času rád postěžuje. Třeba takové Vánoce – velmi často nepříjemné téma už jen tím, jak rychle se každý rok blíží. Přeplněné obchoďáky, spěch, milion příprav a ta idyla vánoční pohody nikde. Ale co naříkat v květnu a vůbec – píseň Štedrý večer nastal to udělá za nás. V textu se přesvědčivě odráží stinná stránka Vánoc, které písničkář vnímá spíše jako příležitost k požití alkoholu. ,,Štědrý večer nastal, když jsem doma chlastal.“ Mluvící za vše.
Xindl se ani v tomto albu nevyhýbá obsáhlým textům, ve kterých se ani trochu neostýchá projevit svůj názor. Nedávno jsem mluvila o Nohavicově sympatické drzosti. Xindl je svými nespisovnými a občas i vulgárními výrazy také drzý. Nechť si potom každý sám udělá obrázek, zda je mu sympatická i Xindlova drzost.
Jak si umí tak zvaně pustit hubu na špacír, ukazuje v písni Casio. U této bych se ráda pozastavila, opět spíše po stránce textové. V Casiu jde o představení zpěváka a jeho kapely tak, jak se to dělá většinou na koncertech. Autor podotýká, že se jedná o parodii na rappery, kteří ?zpívají? o sobě a o tom, jak jsou super. Nečekejme tedy nic zdvořilého, text v plné palbě můžeme slyšet jen na CD, na neoficiálních nahrávkách na YouTube nebo na koncertě. I když některé věty hraničí s povýšeností nad ostatními, stejně je takhle věc přesně tou peckou, při které diváci na koncertě šílí. Takže opět plus pro Xindla za to, že vlastně ví, jak dělat hudbu, na kterou přiláká davy.
Album jako celek bych do nebes vyzdvihovala asi neprávem. Když přeskočím zlatokopky a pár klišé, jednotlivé kousky z Lásky si poslechnu znovu a ráda. O to více se těším (zároveň trochu bojím), co si na nás Ondřej připravil v jeho novém albu Čecháček made, o kterém si budete moci přečíst příští týden.
