V pátek 16. května 2014 se v Městském divadle Varnsdorf uskutečnilo tradiční pásmo vystoupení dětí ze zájmových kroužků Domu dětí a mládeže ve Varnsdorfu s názvem Mamince k svátku. Večer se mě jeden městský činovník ptal – „A rodiče přišli?“. Ano, přišli, ale nezdálo se mi jich letos tolik jako v minulých letech. „A tleskali?“ Jo, tleskali. „A byli spokojení?“ No, tak určitě. Nějaké tancování, muzicírování, zpívání a mažoretkování. Hodně zaujal s vervou zpívající vietnamský chlapeček, který své vystoupení opravdu silně prožíval. Jen jsem si tak říkal, o čem asi vlastně zpívá, jestli to třeba není revoluční píseň nějakých povstalců…
A tady pár fotek:
Pokud jste čistě náhodou zabloudili až sem dolů pod fotky, důsledně varuji – pokud jste byli s pásmem spokojeni, nečtěte dál.
Asi si brzy vypěstuji pozici nevítaného rýpala, protože mi to prostě nedá. S překvapením jsem zjistil, že jsem tuhle akci vlastně fotil už po několikáté – na Lidovce v roce 2012, v loňském roce 2013 v divadle. Ale tak hrozné mi to nikdy nepřipadalo. Od věcí čistě technických po obsahovou náplň. Proč proboha musely celou dobu před pódiem stát další dvě reprobedny a na zemi ležet mikrofony? Těm, kteří se dívali zprostředka hlediště to asi tolik nevadilo, ale z boku neuvěřitelně překážely. Ještě horší to bylo se dvěma stojany na mikrofony. Použity za celou dobu byly snad dvakrát, ovšem trčely do prostoru tak šikovně, že do nich nakonec vráželi i účinkující. Určitě je nešlo postavit alespoň chvílemi bokem? Nechtěl bych se dotknout rodičů a vedoucích, vždyť ty děti byly tak roztomiloušké… Jenže říkat balet tomu, co hopkalo po pódiu? Sledovat, jak 80% nastoupeného davu místo na maminky zírá bokem za šály, odkud jsou vydávány signály, kam kdy jít a jak u toho mávat rukama? Tanečnice, která svoje číslo opakuje už cca 4 roky stejně a hryže si u toho rty, jako kdyby to bylo poprvé? Kreace, u nichž je zcela jedno, jaká hudba zní (když se povede rozchodit přepalované CD), protože jdou zcela mimo rytmus a jsou plná hluchých čekání na další úryvek jiné skladby? A dorazilo mě, když nakonec jedinou starostí skupiny tanečnic bylo vytahovat si padající kalhoty a stahovat vylézající trika. Tak, a teď jsem si to pěkně po…l, příště mě dovnitř nepustí.
