Nablýskaná černá auta s neprůhlednými skly zaparkovaná na viditelných místech, nablýskaná obyčejná auta parkující „nenápadně“ v blízkém okolí, chlapci s metrovými rameny a stočeným drátem za uchem, kteří si každou chvilku něco špitají do rukávu, několikanásobně zvýšená koncentrace politiků, hodnostářů, kandidátů, policistů a městských strážníků plus zástupců všech možných médií. K tomu na některých místech postávající rozčilená veřejnost a hlavně místa, označovaná jako ghetta. Tak jsme se zase jednou dostali do médií. Těžko mohu napsat něco lepšího, než už tady bylo ke čtení.
Poslední dobou se mi podařilo nakrknout nějak hodně lidí, tak v tom asi budu pokračovat. Nesdílím ani onen mírný optimismus, v textu obsažený. Čekat můžeme, ale bude nám to na dvě věci. Tenkrát byly volby za rohem a všichni se tu natřásali, teď budou volby, tak se tu zase natřásali. Takových mistrů už jsme tu viděli… My jsme tu pořád, a nezměnilo a nezmění se nic. Registr přestupků, požadovaný jako jeden bod z mnoha v roce 2011, začal být populární teď po zabití, nikoli kvůli starostům. Štědré dotace pro majitele nájemného bydlení se mají řešit, ovšem na dotaz o cenových mapách či nastavení stropu se na tiskové konferenci valila tak hustá mlha, že jsem nedohlédl ani ke druhé větě. O „výkupu“ druhotných surovin se raději moc nemluvilo. A policejní služebna? To fiasko ve Velveta klubu nestačilo?
Samozřejmě je nutno mít pochopení pro ty, kteří v takových místech musí bydlet. Samozřejmě je nutno mít pochopení pro rozzlobené starosty. Jenže jenže. Jaké řešení by vlastně bylo uspokojivé? Uvědomuje si někdo, co asi tak budou dělat, kdyby jim náhodou stát fakticky sebral dávky? Kam půjdou bydlet, až přestanou být zajímaví pro nájemce, kdyby náhodou vyschnul státní penězovod? Spoustě lidí kouká z očí „Pryč s nima!“. No, a kam? A co se týče začleňování – vždycky si vzpomenu na naši soušku učitelku občanské výchovy, která nám na ZŠ s vykulenýma očima jako členka jakési bytové komise vyprávěla o svých zážitcích při prohlídce paneláku „Představte si, děti, oni tam mají místo montovaných skříní na chodbě králíkárnu!“
Takže aspoň stručný popis dění – ze Šluknova kolona dorazila nejdřív na varnsdorfskou radnici, odtud se pak přesunula na hodně hlídanou Kovářskou, která podle místních sehrála roli Potěmkinovy vesnice (uklizeno, klidno). Vystoupivší se nejdřív na dlouhou dobu zasekli u plotů rodinných domků naproti sídlišti (mnohokrát jsme je viděli i v TV reportážích), kupodivu se ale následně někteří rozhoupali a mezi dětmi, rozháněnými jejich rodiči, se po sídlišti prošli. Paní ministryně si třeba nechala ukázat, kde je Sport, následně větší skupina vstoupila do jednoho ze vchodů a zřejmě i do některého (některých) bytu(ů). Ještě pár rozhovorů a kolona mizí. Možná se jeli umýt…
Na závěr snad jen dva volné citáty. Když se čekalo na kolonu, zaslechl -miw- dětský hlas „Když přijede ten ministr, budou i kolotoče?“. A jak kolem všech fotografů skákala hejna těch okatých děcek s pokřikem „vyfoť mě, vyfoť mě, vyfoť nás“, vzpomněl jsem si, jak kdysi kdesi JČ pravil, že pokud mají co dělat a sedí třeba v klubovně, tak v ten čas alespoň nekradou.
