Člověk, který minulý rok oslavil šedesáté narozeniny, který běžně vyprodává do posledního místa sály různých kulturních domů (nebo také O2 arénu) a oslňuje davy na festivalech, představil první květnovou středu své melodické písně s výstižnými texty v Kulturním domě v Liberci. Byla jsem tam.Jablonecký koncert 2012 Protože jednou už jsem koncert Jaromíra Nohavici navštívila, zhruba jsem věděla, co mohu čekat. Díky jeho širokému repertoáru stovek písniček musí být ale každé vystoupení jiné – výjimečné.
O své tvorbě sám tvrdí, že je velmi pestrá. Podle toho se také odvíjí koncerty. Na jednu stranu hrdě zpívá o tom, že chce poezii, jen trochu pochopení, a ne jen rozdávat podpisy a fotky. Na druhou stranu zase pěje ,,Do prdele práce!“ A takový je, nestydí se za to.
Nohavicovu kytaru nebo heligonku ladně doplňuje akordeon, občas klavír, které rozeznívá polský hudebník Robert Kusmierski. Umění akordeonu předvedl také v samostatné skladbě, a že na něj umí hrát vážně dost dobře!
Na pódiu předvedla tato sladěná dvojka více jak dvouhodinové vystoupení, což se také jen tak nestává…za ty peníze.
Většina jeho písní je opravdu známá, takže umělcovi nedělalo problém nás všechny rozezpívat, nadšeně k tomu i vybízel. V mluveném projevu mezi písněmi i v nich je místy cítit jakási sympatická drzost typická přímo pro něj, kterou však posluchači nikdy nepředloží tak, aby se mu jevila jako otravná. U společného zpívání se nebál ozvat, že přední strany s ním vůbec nezpívají. Být mírně drzý se nebrání ani v textech. A tak se občas přes tématiku lásky, přátelství, nostalgie a různou jinou přenese například k politice. Nikdy však nepřekročí pomyslnou hranici ke kritice, která by byla jen odrazem zbytečného stěžování si. Různé světelné efekty na pódiu se potom postaraly o tajemno, které umí Nohavica vměstnat do písní moc dobře.
Zvláštní rozruch vzbudily skladby, jako Zatanči, Ostravo, Mám jizvu na rtu nebo Kometa, které mají prostě odjakživa grády.
Jedinečné na tomto písničkáři není jen to, co jsem zde už vyzdvihla, ale také to, že jako jeden z mála v České republice dokáže oslovit publikum napříč všemi generacemi. I ti nejmenší si s rodiči nebo prarodiči přijdou rádi poslechnout Tři čuníky. Po vystoupení ještě od všech naráz sklidí obrovský potlesk a standing ovation. Věčné škody, že po koncertě není možné se s ním osobně setkat. Zklamání některých lidí však otupí díky tomu, že je otevřený při samotném vystupování a je z něj cítit, že k divákům má velmi blízko.
A to by bylo asi finýto. Co říct, koncert tohoto pána je zkrátka zážitkem na dlouhé časy a pokud se někdy zase objeví v blízkosti našeho severu (a říkal, že brzy zase přijede), doporučuji si udělat cestu a poslechnout si legendu na živo.
