Vládní delegace ve složení ministryně práce a sociálních věcí Michaela Marksová Tominová, ministr vnitra Milan Chovanec a ministr pro lidská práva Jiří Dienstbier vtrhla na Šluknovsko, upřímně se podivila, jak děsně to tu vypadá a zase odjela. Tak by se to dalo říct stručně a vlastně k tomu není mnoho co dodat. Vzhledem k tomu, že mě Pan Ředitel ale ovšem považuje za “novináře”, tak pár věcí dodat musím.
Situace, která na Šluknovsku panuje, se mnoho neliší od té, která před třemi lety vedla k tzv. “šluknovským nepokojům”. Zjara roku 2011 se představitelé zdejších samospráv obrátili na vládu s destaterem návrhů, které by – podle mínění těch, kteří znají místní problematiku jistě nejlépe – mohly pomoct zlepšení našich zdejších společných životů. Vláda se na tehdejší dopis starostek a starostů zvysoka vykašlala, načež v létě se to tu začalo mydlit. Tedy “mydlit”: nespokojení občané vyšli na náměstí Rumburka a Varnsdorfu, aby sdělili světu, že je nebaví živit nikdy nijak nikde nepracující menšinu, jejíž hlavní zábavou je kromě utrácení peněz v hernách, za drogy a za chlast, je také pokřikování na zaměstnanou většinu, aby “víc makala, bo by bylo na dávky…”. Čili, vypadali jsme tu jako echt rasisté…
Tak to bylo před třemi lety a tak je tomu i dnes, s tím jediným rozdílem, že totiž ti pracující lidé (zatím) nestojí na náměstích. Před třemi lety sem po vypuknutí nepokojů najednou naproudilo mnoho ministrů, řada papalášů a též rychle a polotajně dorazil i premiér Nečas. Všichni, slovy “všichni”, místním naslibovali hory doly, počínaje posílením policie, přes legislativní změny až po mocné dotace pro pomoc těm “sociálně slabým”. Hádejte, co se stalo? Trochu se změnil loterijní zákon, změnilo se rozpočtové určení daní, takže města a obce mají trochu více peněz (s výjimkou Doubice, která je trestána snížením rozpočtového státního příspěvku za to, že je malá, hezká a má velké katastrální území), a z některých míst se dokonce ani neodstěhovala místní policie.
Před několika dny vyslali šluknovští představitelé další dopis, tentokrát premiérovi Sobotkovi. Opravdu rychle si ho v Praze přečetli a opravdu rychle přijeli, o tom žádná. Ale asi nemohli udělat nic jiného, než naslibovat v principu totéž, jako jejich předchůdci před třemi lety. S jedním rozdílem. Ta včerejší vládní návštěva alespoň netvrdila, že všechno napraví v průběhu pár měsíců. Teď už víme, že na nějaké legislativní změny (a tím i na pomoc) budeme čekat roky. No, to jsme ale věděli už v roce 2011, a věděli jsme to i včera před půl pátou odpoledne, ještě než návštěva začala hovořit. Inu, budeme čekat. Jako vždycky…
