Číňané – a všichni ostatní, co na to věří – mají rok Draka. Mám ovšem takovou zkušenost, že různá proroctví a předpovědi a horoskopy atd., jsou pravidelně na draka. Zvlášť patrné je to s těmi „východními“ moudry, která jistě fungují perfektně „tam někde“, ale rozhodně ne tady, kde se všechno točí kolem prachů. Mám ta východní proroctví vlastně rád. Jedná se vždy o mnohomluvné náznaky, jež je možné vysvětlit prakticky libovolným způsobem. Takže – člověk může kecnout na zadek a mumlat: „To snad není možné, jak to všechno vyšlo!“ Nebo nekecnout na zadek a mumlat: „Jak to, že nic z toho nevyšlo?“ Rád na ta proroctví kouknu, ale už si od nich neslibuji tolik, jako dřív, kdy jsem si myslel, že tyhle čárymáryfuky se mnou nějak pohnou. Můj vlastní život, troufám si tvrdit, za mne nikdo (ani Drak) neodžije. Takže nověji, z praktických důvodů a s nadějí hledím severním směrem. Nikoli, to hledění na Sever nemá žádný mystický význam. Na sever od vchodu do baráku nechala má milá Dominka zřídit cosi, čemu pracovně říkám „válečné hroby“. Ve skutečnosti jde o prý vyzkoušenou záležitost – jsou to záhonky, co se neválejí po zemi (a člověk se k nim nemusí ohýbat), nýbrž ční do výše. První dva týdny jsem se na to koukal velmi skepticky. Ba i žertík jsem utrousil. A najednou, jak zapršelo a uschlo a zase napršelo a zase uschlo, tak to tam začalo bujet. Dominika chodí každý den a říká: „Jéje, copak je asi tohle? A támleto?“ A „tohohle“ pořád přibývá. Jak jsme jako zemědělci úplní neználci a nepraktici, tak jsme samozřejmě k těm všem semínkům a řízkům a kořínkům a jánevímčemuvšemu, co se do těch hrobečků nacpalo, nepřiřadili cedulky. A jelikož jsem nedával pozor v hodinách vlastivědy, ani později v rostlinoživočichopise, tak jen zírám na tu změť. Bují to a bují. Jeden druh ale bují značně a nadmíru a tak nějak všude. Dominika se „domnívá“ (její domácí intimní přezdívka je „Mičurin“, protože jí rok co rok zahrádka mizí před očima…), že by to mohly být FAZOLE! No teda! Jestli to jsou fazole, tak přátelé, letošek bude bezpochyby Rokem Fazole! Budeme fazole jíst, pít, stavět z nich domky, aj pejskové budou žužlat fazolky a určitě se najde příležitost, jak část té megaúrody zúročit při fazolovém mejdanu na Fabrice. Těším se, ale – jak říkáme v Sudetech: „Ábr dý Koncn…!“
