Klub českých turistů Krásná Lípa, o.p.s. České Švýcarsko a Křinický pivovar uspořádaly v neděli 20. dubna 2014 zájezd do Horní Lužice na jízdu velikonočních jezdců. Člověk stále zjišťuje, jak vlastně je zkušenost nepřenosná. Viděl jsem už tolik fotek, slyšel jsem už tolik přednášek, ale čelit té procházející mase tváří v tvář je zážitek zcela ojedinělý.
Autobus se během zastávek ve Varnsdorfu, Krásné Lípě a Rumburku zcela zaplnil (povětšinou těmi, s nimiž jsem se viděl minulý den). Cestou k vytčenému cíli došlo i na neplánovanou zastávku v Budyšíně, který je dnes centrem Lužických Srbů (sídlí tu Domowina – Zwjazk Łužiskich Serbow nebo Srbské muzeum) a alespoň kratičkou procházku historickým centrem (včetně setkání s velikonočními zajíčky). Odtud pak do obce Pančice-Kukow (Panschwitz-Kuckau), kde na nás v místní škole, pojmenované po místním rodákovi Ćišinském čekal pan emeritní učitel se svým kolegou, aby se nám bohužel neúspěšně pokusili pustit film o místních tradicích. Vyprávění ale nepokazilo nic, takže příval nových informací (pan učitel mluvil velmi dobře česky) a odpovědi na zvídavé otázky.
Ze školy přesun do místního kláštera St. Marienstern, odkud již více než sto let vychází jeden z proudů velikonočních jezdců. Máme chvíli čas, lidé se teprve trousí, dostáváme rozchod a časový harmonogram. Prohlídka místního kostela, návštěva informačního střediska a se stále houstnoucím davem výběr místa, odkud by se asi tak dalo nejlépe fotit. Areál se postupně zaplňuje víc a víc, čas plyne a s velkým zpožděním se v bráně nakonec objevují slavnostně vyšňoření jezdci. Postupně najíždějí ke kostelu, kam sice nevidím, ale kde jsou zřejmě jezdci přivítáni a dostávají praporce, kříž a sošku, které v následujících okruzích po nádvoří jedou v čele průvodu. Něco přes stovku jezdců vykoná několik koleček, při nichž je vidět, že leckteří jezdci i koně nejsou vskutku zvyklí na takové monstrakce. Prý se koně na náklady pečlivě vybíraných jezdců svážejí až ze stakilometrových vzdáleností. Zelený věneček na klopě – poprvé, stříbrný – 25 jízda. Zlatý nevidím žádný, ten by měl být za padesát jízd.
Když jezdci opustí klášter, aby se vydali na okruh po okolních obcích, my vyrážíme přes park do blízké obce s poetickým názvem Swinjarnja (Schweinerden), kde zrovna probíhá odpočinková pauza protiproudu, směřujícího do kláštera. Jezdci jsou hoštěni v místních staveních a domácí se jim starají o koně. Odpočati a nasyceni nasedají a vyrážejí jezdci do kláštera, aby vystřídali právě odešlé. Těchto je podstatně víc, necelé tři stovky. Úprkem se přemisťujeme zpět do kláštera, kde za zpěvu a modliteb vykoná toto uskupení několik objížděk, aby se následně vydalo na cestu zpět do svého výchozího místa (oba proudy se prý cestou nesmí potkat).
My ještě chvíli zpracováváme zážitek, promísený občas strachem z přílišné blízkosti nervózních kopyt, a pak se vydáváme na zpáteční cestu. Kdo neviděl, těžko uvěří… Díky organizátorům!
Další fotky na webu KČT Krásná Lípa: raz, dva, tři.
Protože tu ohromnou masu člověk prostě na fotky odpovídajícím způsobem nemá šanci dostat, tak něco málo i v pohybu a se zvukem (včetně jednoho náhodou zaznamenaného pádu):
