V roce 2024 vyšla v nakladatelství MOBA (Moravská Bastei s.r.o.) kniha Krušnohorské osudy.
Asi každý, kdo je jen trochu turista, cestovatel, výletník, chodec, zaznamenal, že každé prdelkovice jsou ve svých propagačních materiálech vstupní branou do někam, že kdekterý region je unikátní a má specifické genium loci… Něco jiného je takové tvrzení napsat, zcela něco jiného využít. Nebo objevit ho v realitě. Krušné hory takovým regionem jsou i bez ohledu na reklamní masáž. A tahle kniha je toho důkazem.
Dvacet příběhů z historie
Krušnohorské osudy přinášejí dvacet příběhů z historie Krušných hor, které jsou němým svědkem všeho důležitého, co se na Starém kontinentě v uplynulých staletích odehrálo. Snoubí se zde nádherná krajina, cenné přírodní lokality evropského významu, technické památky odkazující na bohatou hornickou historii regionu, údolí bývalých zaniklých obcí, které připomínají jejich někdejší slávu, nebo rozhledny, jež zde stavěli první propagátoři turistiky.
Kniha přináší příběhy významných osobností, událostí a míst Krušných hor, které jsou doplněny množstvím historických i současných fotografií, pomocí nichž se přenesete do tohoto krásného koutu naší země. Součástí jsou také odkazy na mapu oblasti s množstvím tipů na výlety po okolí a dále videopříběh osobností Krušných hor, které vám představí kraj svého srdce.
OBSAH:
Srub v Nancy — Vesnice pohřbená pod zemí — Kříž na městem — Život na Můstku — Za svou vírou stát — Ryžovna a její genius loci — Zakladatel města Jáchymova — S písní na rtech: Životní příběh Antona Günthera — Ohnivý kohout nad Krušnohořím — Nezlomná dáma z Krušnohoří — Tragédie v horách — Přežila jen kaplička — Rodinné stříbro aneb Život pod šapitó — Zaniklá Gabrielka — Kolébka dřevěných hraček — První krušnohorský turista — Hory, doly, války aneb Hornické město Krupka — Telnice: Středisko zimních sportů — Kostel na odstřel — Tichá vzpomínka.
Kvalitně zpracovaná kniha se spoustou informací, dat, fotografií historických i aktuálních. A na konci každé kapitoly GPS a QR kód.
Já mám tu „smůlu“, že pro mne je kniha spíš připomenutím, oživením, doplněním, než veleobjevem. Sic některá místa a historky znám jen z doslechu a matně, řada míst pro mne byla denní realitou. Třeba přes nejdecký Křižák jsem chodíval do města a pozdější obnovitel zdejší křížové cesty byl na základce mým třídním…
Kdo se namlsal, dočká se někdy na přelomu května a června 2025 pokračování.
