Již v roce 2023 vyšla v nakladatelství 65. pole kniha dnes především hudebního publicisty Radka Diestlera Dekáda naplno.Asi tahle kniha nebude úplně pro každého, ale já těch 400 stran zhltnul za necelé tři dny:
První komplexní kniha o české hudební scéně po listopadu 1989. V třinácti kapitolách líčí vytváření klubové a festivalové sítě, budování gramoprůmyslu a koncertní agentáže, proměny vnímání a prodeje hudby, osudy metalu a folku, vznik české indie a taneční scény Svoboda, radost, euforie. Rozlet, svět dokořán. Nové možnosti, obzory, zážitky, zvuky, ba i vůně (od marihuany po přepálený olej z fritovacího hrnce, zapomenutého symbolu té dekády). Devadesátá léta v České republice.
Byla to výjimečná doba plná výjimečných zážitků. A populární hudba v nich hrála významnou roli, možná naposledy ve své historii.
DEKÁDA NAPLNO je důkladnou (ale ne akademicky koženou) zprávou o proměnách pop music v Československu, resp. České republice v posledním desetiletí minulého století. V období, které se už nikdy nebude opakovat a které už je tak vzdáleno, že je načase je popsat a reflektovat. Pokud možno bez nostalgie: protože nostalgie, to jsou zrádný brejle.
Na závěr si své řeknou v anketě Jedenáctka dekády i přizvané osobnosti: Blanka Šrůmová, Miroslav Wanek, Petr Fiala, Zdeněk Suchý, Jakub Skalický, Petr Choura, Petr Zelenka, Mardoša, Radim Špaček, Jiří Neumann a Jaromír Švejdík.
Kniha obsahuje přes 200 fotografií.
DEKÁDA NAPLNO je prvním výstupem projektu s názvem 90ky, který inicioval filmový producent Petr Koza. Kromě knihy zahrnuje hraný celovečerní film (režie Radim Špaček, scénář Lukáš Csicsely) a televizní dokumentární cyklus (režie Jakub Skalický).
90ky jsou poctou svobodnému duchu a imaginaci. Jsou svědectvím o živelné proměně hudby a hudební scény v éře charakteristické volností, odvahou a pravidly vytvářenými za pochodu.
Proč jsem hned v úvodu pravil, že ne pro každého? Proto, že ač se to nezdá, ta doba je už docela daleko. A mám ten pocit, že novější generace nebude tak úplně tušit, o čem je to vlastně řeč. I já, který se mohu považovat za pamětníka, přece jen sem tam nějaký ten odkaz a narážku nedokážu pobrat úplně, protože jsem nebyl přímo v centru dění a leckteré souvislosti mi unikají. To ovšem nijak neubírá na čtivosti a zajímavosti textu, který je psán zvláštním rozháraným způsobem. Pozor, nikoli nespisovně či nesrozumitelně. Vlastně nevím, jak ten specifický styl popsat – přijde mi takový rozverný, veselý (v jedné z recenzí je užito termínů „živelný“, „dynamický“).
Zvláštní je, že je to kniha o hudbě (slovem populární je myšlen především rock, ale opravdu dojde i na popík, jazz či country&folk) a přitom název nějaké kapely se objeví poprvé snad až v půli knihy. Nejde totiž o konkrétní styly, interprety, ale obecně o vývoj odvětví v tomhle divokém čase. Těžko dnes někomu vysvětlovat, jaký byl přechod od „nesmí se nic“ k „může se úplně všechno“ (v době, kdy pomalu začínáme směřovat opačným směrem). Takže prodejny a půjčovny, rádia v době, kdy neexistoval playlist a stereotyp, hudba v TV (fakt v ČT bylo několik pořadů o muzice souběžně, a v koukatelných časech), od fanzinů k časopisům, kluby a fesťáky (škoda, že název „Hudební kluby 90. let od Aše po Jablunkov, od Rumburka po Kaplici“ neodpovídá obsahu, nejblíž je zmiňováno Ústí, Teplice nebo Liberec), soutěže a přehlídky, vydavatelství a nakonec i něco o nových stylech. Od nuly nahoru – ať už vzestupu, krachu, uniformitě či protestu. To vše s bohatou obrazovou dokumentací, těžící z pozice autora (je jedním ze zakládajících členů pražského Popmusea).
Kniha není (nemůže a ani přiznaně nechce být) vyčerpávajícím zdrojem informací a poznatků, ale ani povrchním letem-světem. Cituje, ukazuje, směřuje zájemce k dalším zdrojům, mnohdy teoretičtějším a podrobnějším. Prostě kdo nezná minulost, nemůže vyhlížet budoucnost, kdo nezná základy, staví na písku. Vždyť i všechno nové, popírající, objevující musí mít něco za sebou…
Snad se dočkáme slibovaného TV cyklu ve stylu Bigbítu a Legend folku a country (dokud je ještě s kým vzpomínat). Fakt jsem tu dobu zažil?
