I když dva dělají totéž, není to totéž. Což mě vždy znovu a znovu překvapí. Upozorňoval jsem na to už mnohokrát – pokud dorazím do nějakého města / místa, první, po čem se sháním, je pokud možno místní Infocentrum. Mapka, nějaké tipy, a většinou spousta materiálů o místech blízkých i leckdy velmi vzdálených (mnohdy na úkor místní propagace). Takže když jsem dorazil do Protivína, měl jsem sice jasno, co tu chci vidět, ale první dveře jsem otevřel do Kaplanky, jak se areál místního Íčka nazývá (všimněte si v textu odkazu třeba jen té čerpané dotace).
Už jen to, že se nachází v prostorech bývalého barokního špitálu a sousedí s kostelem, je impozantní. Místa plno, pěkné uzavřené nádvoří, stálá expozice a upoutávka na místní Zoologické muzeum, k tomu galerijní prostory pro výstavní činnost.
A o to právě jde – jedna z prvních informací, kterou dostávám, je ta, že v 16:00 tu bude vernisáž, takže prý pokud budu mít čas a chuť, mám se sem vrátit. Kromě jiného budu mít přístup do všech prostor zdarma a ještě navíc něco uvidím.
Vrátil jsem se a viděl. A hlavně žasnul. Něco podobného jsem sice zažil již opakovaně u nás, ale takhle, takhle jsem to fakt nezažil. Sociálně terapeutická dílna Horizont tu otevírala k desetiletí své působnosti společně se starostou města výstavu prací osob s mentálním postižením a kombinovanými vadami „Slunce svítí všem“. Jak se lidem normálně na potkání nevnucuji, tady jsem to prostě nevydržel a vyrazil za zástupkyní Horizontu s několika otázkami.
Protivín má něco kolem 5 tisíc obyvatel (RBK 11 100, VDF 15 700). V Protivíně je 8 uživatelů služby, ale dorazilo sem i několik uživatelů z Písku, kde občanské sdružení také působí. A prý ano, taková návštěvnost vernisáží je tu prý vcelku normální. Ve zmíněném Písku je to údajně o fous lepší, tam přijde i více než 200 lidí.
Tak si schválně zkuste spočítat, kolik lidí je na fotkách tady a tady, a pak to porovnejte s Protivínem. A když už budete v tom porovnávání, podívejte se na ty prostory….
A to už vůbec nemluvím o tom, že se tu sešlo asi 6 fotografů s velmi slušnou výbavou, kteří mne neustále poočku sledovali, vzájemně konzultovali, až to jeden z nich nevydržel a vyrazil přímo: „Hele, za jaký média jseš tady? Že jsem tě tu ještě nikdy neviděl?“ No, trochu mi to připomenulo slavnou hlášku „Já znám široko daleko všechny krávy, ale vás jsem tady ještě nikdy neviděl!“
