Destinační fond České Švýcarsko uspořádal na začátku turistické sezóny (zatím prý poslední) odbornou exkurzi po dalších méně známých místech Saského a Českého Švýcarska a jejich okolí. Prvním velkým cílem byl Rosenthal-Bielatal, ovšem nejprve jsme absolvovali okružní jízdu z Krásné Lípy přes Jetřichovice do Hřenska s postupným nabíráním účastníků a následně trase Německem přes Bad Schandau kolem Königsteinu, abychom se ocitli Děčínu v zádech z druhé strany. Cestou upozornění na další možné cíle, první zastávka s cíleným vystupováním ale až nad zmíněnou dvojobcí – z parkovišťátka u silnice je krásný výhled na celou řadu stolových hor (škoda toho mírného kouřma).
Poté už sjíždíme v doprovodu místních, kteří na nás na vyhlídce čekali, k místnímu obecnímu úřadu. Tady se něco dozvíme o problémech v oblasti turistiky a cestovního ruchu. Pracovnice úřadu, která tu 25 hodin týdně táhne informační středisko a vede koordinaci místních 50 ubytovatelů (sloučené obce mají cca 1500 obyvatel!), posléze pingluje v hostini, kam jsme pozváni na oběd. Zkuste si představit někoho ze svých městských úředníků s talíři nebo půllitry v ruce…
I když zazní řada stesků, jsou tu natolik schopní a akční, že jsou nám rozdány propagační materiály, doplněné českým překladem, který byl hotov včera večer. Vytištěno na křídovém papíře s podkladovými barevnými fotografiemi. Sice sem tam chybí české písmenko, ale ta představa, že je někdo schopen něco tak pružně zařídit, je až děsivá. Nemluvě o tom, že značení a infocedule, financované z obecního rozpočtu, jsou vskutku na každém rohu u sebenevýznamější lokality.
Z Íčka se jedem podívat na rekonstruovanou železářskou vysokou pec (kdo byl někdy kolem Brna a viděl Starou huť u Adamova, je v obraze). Následně kozí stezkou do míst, kam smí jen místní doprava a která jsou už jedním kolem na naší straně hranice – pro představu, jak jsme si blízko. Návrat do obce k obědu – potěší i české přivítání na tabuli u vchodu.
Po chvíli rozchodu v obci odvoz na nástupní místo do skalního města. Nejprve na vyhlídku Kaiser-Wilhelm-Feste, kde se dozvíme, že nejde poctu císaři, ale o výsledek hospodského vychloubání majitele stavební firmy Wilhelma Kaisera, poté přesun k nejvyhlášenějšímu místnímu útvaru, Herkulovým sloupům. Za nimi se dělíme na dvě skupiny – méně zdatní se vrací k autobusu, vytvalci rychlým tempem směřují kolem Ottomühle na českou stranu, k dnešnímu poslednímu cíli – hotelu Ostrov. Dnešní poslední občerstvení a poslední prohlídka luxusních interiérů a wellness nabídky.
Konec je poněkud adrenalinový – všichni z autobusu ven, protože nemůže vyjet od hotelu na silnici. Jsme tak plni dojmů, že spodkem dře asfalt. Konec dobrý, všechno dobré – a po slunečném a teplém dni se vracíme do začínající bouřky.
Námětů plno, spousta míst k vidění, určitě to stojí za návrat k podrobnému prozkoumání. Snad to někdy vyjde.
