… povedlo se nenávistným nekňubům v magistrátu města Ústí nad Labem nyní. Je s podivem kolik zavilého „putinismu“ (arogantního překrucování reality pro potřeby diktátora) se najde po pětadvaceti letech tzv. „budování demokracie“ třeba právě ve vedení krajského města, když jde o to, zničit cosi, čemu nerozumí, co jim vadí, co je mimo jejich „chápání“. Těm lidem tam (míněno -„maggisrátům“) je jedno, kolik si bařtipáni (jejich kolegové z vedení) přihrají do kapes veřejných miliónů… Je jim jedno, že kolem nich práskají koule (obrazně řečeno, maggisráti!) státních zástupců, které kosí jejich nedávné druhy a soudruhy kvůli zpronevěřeným, zmanipulovaným, vytunelovaným veřejným financím. Není jim jedno, že mají (měli) ve městě tradiční (42 let je tradice a ne, že není, „soudruzi maggisráti“) divadelní soubor, kterým a) prošel kdekdo, co něco znamenal i znamená v divadle, filmu, televizi; za b) dokázal vyprodukovat „progresivní“ (magistráti si vyhledají ve slovníku) a „avantgardní“ (magistráti si vyhledají ve slovníku) představení, o kterých se budou psát diplomové práce ještě dlouho poté, co dnešní „ničiči“ z magistrátu budou prdět do kytek zezdola. Je to smutná věc, když frontální útok na divadelní kulturu vede zasloužilý šéf Domu mládeže, profesionální politik (putovník po partajích), nikoli docent divadelních věd. Mozoly na zadku z vysedávání na partajních grémiích jsou zjevně dostatečnou kvalifikací pro rozbití desetiletí budované, mezinárodně, státně i regionálně zavedené firmy, jménem „Činoherní studio“. Možná, že kvalifikace Paedr-a Eichlera stačí na to, aby například poznal rozdíl mezi pedagogem a pedofilem (nápověda: pedofil má děti doopravdy rád), možná stačí na to, aby manipuloval jemu svěřené děti, k napsání dopisu (za tzv. „dětský parlament“) na magistrát, kde podpořily (ty děti) jej (ten magistrát) v boji za zničení Činoherního studia. Rozhodně ale nestačí na to, aby dal krajskému městu něco srovnatelně kvalitního s tím, co společně se svými kolegy potupili a potopili. Ale což, já se tady rozčiluji a tím si ničím karmu podobně, jako si jí ničí ti ničiči divadelní kultury. Jednu věc si ale ještě neodpustím. V případě ústeckého Činoherního studio šlo, jak jinak, o peníze. Konkrétně o peníze, které magistrát nechtěl dát na provoz Studia. A já se ptám: jak to, že se v téhle zemi, mezi tou více než stovkou našich novodobých miliardářů, nenašel jeden jediný, který by si odpustil koupi dvou luxusních sporťáků, které mu stejně spolehlivou a trvalou erekci nezaručí, a nedal ty prachy ústeckému Činoheráku, aby byl ještě rok špičkové kultury? No, asi nenašel…
