Aktuální pracovní týden otevřelo v Městském divadle Varnsdorf v pondělí 17. března 2014 představení Elling a Kjell Bjarne aneb Chvála bláznovství v provedení Městského divadla v Mostě. Víte, jaký je rozdíl mezi Eiffelovkou a Petřínem? Obě jsou to vlastně rozhledny, obě jsou krásné, obě jsou vyhlášenými turistickými místy. Jenže pro některé je jedna v obyčejné, ušmudlané Praze, kdežto ta druhá v PAŘÍŽI, i když by na šikovně udělané fotce tyhle dvě kovové konstrukce od sebe nedokázali rozeznat. Blázním? Tak trochu. Někteří lidé to totiž s rozeznávací schopností mají třeba i u divadel. Když se k nám na ves neobtěžuje PRAHA a několik herců z Národního, nebo aspoň z Vinohrad, nezvednou zadek, a přitom kdyby seděli v hledišti, bylo by jim úplně jedno, že hraje soubor z Mostu…
Výborné představení tak shlédlo sotva sedm řad diváků (prý to asi ani nebyli všichni předplatitelé). Naštěstí ani o přestávce nikdo neodešel (nebo to aspoň nebylo vidět), ba i se při děkovačce (alespoň někteří) hodně tleskalo.
Příběh na motivy románu Ingvara Ambjornsena Pokrevní bratři má podtitul „Kdo říká, že není magor, neříká pravdu!“ A je to tak – opravdu jsou blázni ti, které společnost (ať už v Norsku, nebo kdekoli jinde) raději schovává za zdmi ústavů a jen občas je vypouští ven, nebo ti, kteří se pohybují kolem nich? Je větší magor mírně zaostalý jedinec, autista, kurátor, jehož podvádí žena, sousedka, která se nechá při prvním setkání přivést do jiného stavu, či bezdomovec, protloukající se hospodami kolem výherních automatů? Je tady vůbec někdo normální? No neséééér…
