Ve čtvrtek 13. března 2014 proběhla další z turistických akcí, pořádaných obecně prospěšnou společností České Švýcarsko – tentokrát zájemce pozvala na (údajně) zimní přechod Lužických hor v oblasti nové Lužické spojky a nové Hřebenovky. Poprvé za tu dobu, kdy s OPSkou chodím, došlo na cíle, na nichž už jsem byl. Vůbec to ale nevadilo, neb způsob jejich zdolání a přináležející trasy se od mého sólového přístupu více než odlišovaly.
„Sběrným“ vlakem z RBK přes KL do Jedlové. Po úvodním briefingu po zelené značce kolem sloupu svatého Jakuba a třípanského mezi ŘOPíky na Jelení skálu. Odpočinek, první svačinka těch vybavenějších a spouštíme se mimo značené trasy na vrch Stožec, který dal jméno celému zdejšímu okolí a údolí. Další odpočinek, další dlabanec. Napojujeme se na modrou a překonáváme frekventovanou silnici, o jejímž přemostění pro turistické účely se planě pindá už takřka desetiletí. Modrá nás dovede na Pětikostelní kámen, kde opět odpočíváme. Dál částečně s pomocí modré, částečně naslepo na Pěnkavčí vrch, jednu z lužických sedmistovek. Následně to začíná být dobrodružné. Velmi překvapivě tu totiž leží místy zledovatělý sníh, mezi jehož ostrůvky se spouštíme z kopce dolů k rozcestí Pod Ptačincem, odkud se podél státní hranice přes Weberberg sesmýkáme do Herrenwalde a následně do Dolního Podluží, kde dnešní pouť končí. A já se pokusím si vzít k srdci výtku, že to tu mám vysloveně za rohem a přitom to tu vůbec neznám…
