Se zpožděním osmi let se mi dostala do rukou monografie opavského vysokoškolského pedagoga, překladatele a pracovitého monografisty tvůrců literatury Těšínska minulého století Libora Martinka Lašsko-evropský básník Óndra Łysohorsky.
Protože to je pozoruhodná kniha, má podle mne smysl na ni upozornit čtenáře i po takové době.
Jako prakticky ve všech Martinkových pracích z oboru literární historiografie i zde se ukazuje, jak je pro něho důležitá důkladná znalost faktů o dané osobnosti, včetně veškeré dohledatelné literatury primární i sekundární. V přítomné monografii Martinek čtenáře podrobně seznamuje se životem a dílem zajímavého a do jisté míry kontroverzního spisovatele doc dr. Ervina Goje (1905-1989). Tento frýdecký rodák pod pseudonymem Óndra Łysohorsky psal v němčině a literární laštině, jak sám nazýval idiolekt, jejž si sám vytvořil.
V úvodu monografie se mimo jiné píše: „Óndra Łysohorsky debutoval jako básník ve 30. letech minulého století. Jestliže se před válkou vedla o jeho díle i názorech svobodná diskuse v demokratických podmínkách, bezprostředně po ní byl odmítán zejména představiteli dřívější komunistické válečné emigrace v SSSR, s níž se během svého moskevského pobytu dostal do sporu. V poúnorových letech byl obviňován z buržoazního nacionalismu.“ (str.8)
Jedním z příkladů rozporuplnosti jeho osobnosti je velmi obsáhlý dopis Stalinovi napsaný na jaře roku 1944, ve kterém si stěžuje především na svou nelehkou osobní situaci po válce. Stěžuje si na české komunisty, kteří tvrdí, že neexistuje žádná lašská řeč a on je jediný Lach na světě. Jmenovitě si stěžuje na Zdeňka Nejedlého, který proti němu vedl skrytou kampaň. V závěru dopisu žádá Stalina o radu, jak postupovat v obhajobě lašství: „Národ, jehož jménem mluvím, je malý. Ale i v malé mušli šumí moře“. A nakonec prosí o pomoc: „Obracím se na Vás proto, že moje dílo není náhodné, a protože tyto otázky se objeví v hodině vítězství. Národy se nebudou ptát jen proti komu, ale také pro co bojovaly. Cítím se hluboce zodpovědný za osud své vlasti. Dejte mi možnost, abych mohl k Vaší gigantické stavbě, kterou řídíte, přiložit malý kámen ve jménu své proletářské lašské vlasti.“
Nicméně viděno dobovýma očima to není tak překvapivé, vždyť v Moskvě v letech 190 až 1946 přednášel na dvou vysokých školách, přičemž na jedné z nich učil přímo sovětské vojáky. Výsledkem zmíněného dopisu byla dvě setkání s náměstkem rady ministrů Ukrajinské SSR D. Z. Manuilským, jež vedly k přerušení aktivit českých komunistů proti Łysohorskému. Ten se tak sice zachránil v SSSR (hrozilo mu totiž zatčení a uvěznění v sovětském gulagu), ale to že obešel vedení čs. emigrace a v dopise jmenoval Nejedlého, mu velice zkomplikovalo život po návratu do ČSR.
Ale vraťme se k podstatnému – k jeho literárnímu dílu. V katalogu Národní knihovny Praha je zaznamenáno 57 titulů s jeho poezií případně publikací, jež se jeho dílem zabývají, včetně některých překladových titulů. Zřejmě nejzásadnějším vydáním jsou jeho sebrané spisy Lašsko poezyja 1931-1977 vydaná v roce 1988 v německém nakladatelství Böhlau díky editorům Jiřímu Marvanovi a Pavlu Ganovi. Mimochodem Łysohorského verše byly přeloženy do tří desítek světových jazyků a v roce 1970 byl dokonce nominován na Nobelovu cenu za literaturu.
V roce 2009 vydal ostravský Krajský úřad reprezentativní publikaci Bard swojeho ludu / Euro-lašsky poeta Óndra Łysohorsky. Je to soubor anglických a českých překladů (Ewalda Oserse a Zdenky Bergerové), který v sousedství lašského originálu a s pěkným grafickým zpracováním tvoří důstojnou poctu básníkovi. Martinkova kniha z roku 2016 po mém soudu úspěšně završuje snahu zajistit opomíjenému básníkovi důstojné místo v dějinách naší národní literatury. Je rozdělena do 11 částí, jejichž názvy jsou stručným vystižením obsahu knih, proto je zde uvádím:
2 - obsah knihyO důkladnosti autorově svědčí mimo jiné třináctistránkový soupis pramenů, literatury včetně elektronických zdrojů. Pro čtenáře, kteří by se chtěli ještě hlouběji o básníkovo dílo zajímat, je to současně téměř dokonalý informační bedekr. I když – vzhledem k rozsahu a ucelenosti Martinkovy knihy bude podle mého soudu naprostá většina zájemců o Łysohorského plně uspokojena.
Pro čtenářovu představu vyjímám z Martinkovy knihy alespoň jednu originální Łysohorského báseň v laštině:
Martinek, Libor: Lašsko-evropský básník Óndra Łysohorsky: monografie. Vydání první v Polské republice Wrocław: Oficyna Wydawnicza ATUT – Wrocławskie Wydawnictwo Oświatowe, 2016. 221 stran, 9 nečíslovaných stran obrazových příloh. ISBN:978-83-7977-221-6
Pro www.výběžek.eu připravil Milan Hrabal
