Letos jsem se po delším čase vypravil na pražský veletrh Svět knihy.
Krom jiného jsem se úspěšně zasekl u stánku ostravského nakladatelství Protimluv. Knížky tam nabízel Jirka Macháček, tak jsem se snadno zapovídal. A kdyby jen to: dopustil jsem se něčeho, co trefně parafrázuje český překlad Martialova trojverší: „Tobě knížku dát / se člověk bojí // abys nesplatil mu to tou svojí“. Tedy – dal jsem knížky, dostal jsem knížky. Mezi nimi byla obsáhlá antologie Krátká báseň s podtitulem Pokus o doménu cz, kterou sestavil editor Zdeněk Volf pro čtenáře jako jsem já: co rádi poezii, ale mají málo času. A k tomu jsem získal ještě jako skvělý bonus přílohu časopisu Protimluv 2/2021 – Volfovu esej K individualizaci krátké básně / Oknem překladu.
Právě v ní jsem hned na první stránce nalezl ono citované trojverší.
Antologie Krátká báseň představuje 130 českých básnířek a básníků od Karla Havlíčka Borovského po autory současné. Je členěna do jedenácti oddílů, každý autor má k dispozici jednu stránku a na ní jeden až tři kratinké básnické texty. Kniha obsahuje také úvodní esej a závěrečnou poznámku, v nichž editor osvětluje výběr textů a způsob své práce při jejich zpracování do knižní podoby. Na zadní straně obálky toto Volfovo dílo charakterizuje Sylvie Richterová: „Výběr textů je výsledkem dlouhé, metodické a zasvěcené práce, za kterou je četba desítek a desítek básnických sbírek a meditativní přístup.“
Není to knížka k hltání, ale k listování, k sosání, k neustálým návratům a opakovaným objevům. K zamýšlení i žasnutí. V tom smyslu se vracívám k veršům Hany Kocourkové: „Nejdřív báseň / napíšu, pak / mi dojde“ (s. 124) a k jazykorismu Miroslava Huptycha: „Řekli mu: Kopete si hrob. / Odpověděl: A co když studnu…“ (s.109). Sám sebe se ptám, co mě nutí vracet se k miniaturce – anekdotce Lukáše Marvana: „Zahrada plná černých slepic. / Co to znamená? Nic“ (str. 108). A jsou stránky, kde se mi zastavuje dech, kde se cítím jako doma, v sobě: „Starý plot / opravují / pavouci“ (Jan Frolík, str. 95), „Měsíc / svítí / Za sebou táhne / celé moře v síti“ (Ivan Petlan, Odliv, str. 96), „Vlasy už šednou / Ale po nebi letí husy / – harfa tvého klína“ (Miroslav Fišmeister, str. 94) nebo „Jede vláček ubýváček… / Kolik vozů nemá?“ (Andrej Stankovič, str. 43).
Kdepak, nepíšu recenzi, jen subjektivní pozvánku ke čtení, ochutnávku nebo přímo pozvání pro gurmety. Završím ji nahlédnutím do zmíněné Volfovy samostatně vydané eseje prokládané ukázkami krátkých básní z díla čtyřiceti světových autorů v českých překladech. Mezi nimi jsem našel třeba svého oblíbeného Jacquese Préverta: „Vítr / sedá / na střechu / na okamžik oddechu“ (Bezvětří, str. 25) a báseň Sylvestera Polleta, kterou si vytisknu a připíchnu na stěnu nad psacím stolem: „Báseň // Pírka, / okvětní lístky / ptáka, // okvětní lístky, / křídla / květiny.“ (str. 30).
Každá ochutnávka by měla (podle mne) skončit pozváním k prostřenému stolu. Jenže na samý závěr své eseje Zdeněk Volf zařadil úryvek-pointu básně básnířky Anny Kamieńské a já bych nenašel lepší finále pro tuto ochutnávku a vlastně ani pro sebe:
„Z ticha jsi povstal
v ticho se obrátíš“
PS:
Vybíral jsem z publikací:
Krátká báseň (Pokus o doménu cz), editor Zdeněk Volf, Ilustrace Anežka Kovalová, Miroslav Koval. Protimluv 2020. Počet stran 188. ISBN 978-80-87485-75-0
Zdeněk Volf: K individualizaci krátké básně / Oknem překladu, Ilustrace Inge Kosková. Protimluv 2021, vydáno jako samostatně neprodejná příloha revue Protimluv 2/2021
PPS:
A ještě odkaz na recenzi Víta Ondráka.
Milan Hrabal
